Born To Kill || Harry Styles

Chapter 2

Přistoupím k zamřížovanému oknu a sama pro sebe se uchechtnu, protáčejíc očima nad tou mříží. Pojistil se, abych neutekla docela dobře, to musím uznat. Pohlédnu z okna na vysoké stromy jenž stojí za barákem. V dálce můžu vidět vysoké budovy New Yorku a slyšet jeho rušno. Miluju tohle město, ale stýská se mi po mém rodném městě.

Mým pokojem se ozve zvuk odemčení zámku a následné zavrzání dveří. Otočím tedy hlavu ke dveřím, které se otevřou a ve futrech se objeví kudrnatá hlava toho idiota. Vstoupí dovnitř mého pokoje aniž by se mě třeba zeptal, ale co bych čekala. Zřejmě nemá kouska slušného vychování. Sjedu očima na tác plný jídla, který drží v rukách a neodpustím si ironický úsměv. Odvrátím od něj pohled zpátky k oknu, za kterým se nachází mříž, kterou zkoumám pohledem. Tudy cesta rozhodně nevede, takže budu muset utéct z Victorovo pracovny přes balkon, nebo znovu projít hlavními dveřmi, ale to se mi nemůže povést. Tentokrát si na mě dají pořádný pozor a vůbec pochybuju, že by mi Victor dovolil se tu jenom tak procházet. Vsadím se, že jsem ztratila důvěru u všech lidí, kteří tady bydlí a vlastně se jim ani nemůžu divit. Opustila jsem je, zradila jsem je a to se tady neodpouští. Nikdy.

„Děláš mu i služku, jo?" uchechtnu se narážejíc na to, že mi přinesl jídlo. Čekala bych od kohokoliv, že by mi přinesl jídlo, ale zrovna od něj? Trochu se bojím, že je jídlo otrávené, ale jistě by si nedovolil nasrat svého zatraceného šéfa. Všichni jsou mu tak věrní, že by od něj nikdy neutekli a teď mě každý nenávidí, protože jsem zrádkyně. Panuje tady neuvěřitelná hierarchie.

Otočím se zpátky na Stylese, který položí tác na stůl v rohu a pak se jeho oči setkají s mými hnědými. Teprve až teď si všimnu, že jeho pravé oko je studánkově modré a levé oko smaragdově zelené. Napadá mě jestli to modré oko nemá kvůli oněm jizvám skoro přes celou pravou půlku obličeje. Jizvy vypadají docela staré, takže je musí už nějakou dobu mít.
Jsou vrásčité a začervenalé, což mi přijde malinko zvláštní. Vedou mu od čela k obočí kde končí a začínají až pod okem a tady se táhnou přes celou tvář. Jedna jizva mu končí u koutku rtů a ta druhá těsně na jeho ostře řezané čelisti a třetí má uprostřed tváře. Kde k nim asi přišel? Možná Victor?

Styles si vjede prsty do kudrnatých vlasů a opře se zády o komodu zakládajíc si ruce na hrudi. Celou dobu mě sleduje jako bych byla nějaký exponát v muzeu čímž mě pěkně vytáčí. Stačí tak málo a klidně po něm skočím, když na mě bude dál zírat jako na lovnou zvěř. Kdyby aspoň koukal normálně.

„Co je, Stylesi, máš snad něco na srdci?!" vyštěknu po něm, jak mě už jeho pohled začne štvát. Asi mu nikdo neřekl, jak je neslušné takhle blbě zírat. Docela by mě zajímalo kde ho Victor našel.

„Jen mě zajímá, co je mezi tebou a Victorem." Zúží na mě oči, jak si mě prohlíží. Já vím, nevypadám úplně ukázkově a rozhodně nejsem nějaká topmodelka, ale asi to Victorovi nevadilo, když se do mě zamiloval. Pamatuji si náš začátek vztahu, byl tak hodný, pozorný a já do něj byla opravdu zamilovaná, byl všechno, co jsem si kdy mohla přát. Když mě požádal o ruku, byla jsem štěstím bez sebe a nadšeně jsem souhlasila, no pak jsem viděla jeho pravou stránku a pochopila, že to není muž, do kterého jsem se zamilovala. Zamilovala jsem se do jeho falešné stránky, což je asi to nejhorší. Lhal mi jaký doopravdy je.

„Proč se nezeptáš jeho?" Pozvednu obočí a odvrátím od něj pohled. Vážně mě zajímá, kde se tady tenhle člověk sakra vzal a kde sakra přišel k těm jizvám na jeho obličeji. I několik lidí od nás má pár jizev na obličeji, nebo nějak po těle, ale nikdo je nemá takové jako on. Victor totiž rád řeže lidi, když se mu nelíbí, co ten dotyčný udělal, ale neřekla bych, že za Stylesovy jizvy může on.