Born To Kill || Harry Styles

Chapter 36

Raya's point of view.

Probudím se na šílený pocit žízně. Jakmile otevřu oči, spatřím na nočním stolku sklenici vody, po které se okamžitě natáhnu a zvednu se jen na lokti, abych mohla spláchnout ten děsný pocit žízně. Přivřu oči, jakmile mi vyprahlé hrdlo schladí studená voda. Jakmile mám dopitou celou sklenici, ji položím zpátky na noční stolek a zadívám se na fotku v rámečku, kde stojím v objetí s Victorem. Pousměju se nad tou vzpomínkou, kdy jsme fotku fotili, jenomže pak mi to dojde.

Vyskočím z postele až mě zabolí zraněné rameno, ale nevěnuju tomu pozornost. Rozhlížím se kolem sebe a pak se štípnu, abych se ujistila, že se to fakt děje a já nemám noční můru. Jenže pak se otevřou dveře koupelny a já spadnu do reality.

„Holčičko," osloví mě, jak si mě všimne. S malým úsměvem si upraví ručník, který má ovázaný kolem pasu. Z vlasů mu kape voda a stéká po jeho svalnatém těle pokryté tetováním. Ustoupím několik kroků dozadu, když se vydá mým směrem, ale jen mě mine a zastaví se před skříní, kterou otevře a začne v ní hledat své oblečení.

Odvrátím od něj pohled k oknu, ze kterého se podívám. Mám nádherný výhled na noční New York. Jsme v jeho bytě, aby si pojistil, že neuteču. Ze základny jeho gangu by se utíkalo daleko líp, ale takhle mě má na očích a jistě to má pojištěný tak, že se mi nepovede anu dostat k hlavním dveřím. Vůbec nechápu co se tu sakra děje, proč jsem tady a zda jsou kluci v pořádku. To druhý mě zajímá daleko víc, co je se mnou mi je jedno, kdežto co je se Zaynem a Harrym mi opravdu jedno není. Od Liama vím, že je Zayn v pořádku, ale o Harrym nevím nic a mám o něj děsný strach.

„Překvapuje mě, že se neptáš," ozve se blízko mě až nadskočím a automaticky od něj odstoupím několik kroků, protože je tak blízko, že je mi to nepříjemné. „Nebo že nešílíš. Jsi v pohodě?" zeptá se starostlivě.

Zavrtím hlavou, ale nic neříkám. Prostě přejdu k posteli a posadím se. On po chvíli zaleze zpátky do koupelny a já se zvednu opět na nohy. Zkusím utéct? Rozhodně, i když vím, že se mi to nepovede. Sáhnu po klice, ale dveře se ani nehnou. To jsem přesně čekala. Praštím do nich pěstí a vrátím se zpátky na postel. Potřebuju hned teď vědět co je s Harrym, ale nechci s Victorem komunikovat.

Dveře koupelny se otevřou a on v obyčejných teplácích a v tílku přejde ke mně. Vždycky bylo tak zvláštní vidět ho v teplácích, protože si potrpí na obleky, ale se mnou mu to bylo jedno. Přejde ke mně a dřepne si přede mě, aby si získal mou pozornost. „Chybělas mi," řekne, ale naštěstí se mě nijak nedotýká.

Ironicky se uchechtnu. „Proto si mě málem zabil?" Už se neudržím. Potřebuju mu sakra říct mnohem víc, ale zatím se držím. Chci vědět co mi na to řekne.

„To bych nikdy neudělal, holčičko, věděl jsem, že tě Harry chytí stejně jako jsem věděl, že Payne nastraží bombu tak, aby se tobě nic nestalo."

A právě teď má mojí plnou pozornost. „Liam? Liam od Harryho?" Prosím, jenom to ne. Tohle už by bylo jako z blbýho filmu. Nemohl ho zradit i on, prostě ne.

„Znáš i nějakýho jinýho Liama?" Pozvedne obočí.

Zhluboka se nadechnu. „Je Harry v pořádku?" zeptám se a je mi jedno jestli mě za to bude chtít praštit. Posledně byl dost vysazený, když jsem zmínila jen jméno jeho nevlastního bratra. Já ale potřebuju vědět jak na tom je.

Victor protočí očima. „Bohužel jo." A zvedne se. „Ale co, aspoň ho budu moct zabít vlastníma rukama." Pokrčí rameny.

Spadne mi kámen ze srdce, že to přežil, protože až se odtud dostanu, potřebuju s ním probrat tu věc s "budoucí manželkou". Pořád jsem z toho dost v šoku, ale nechci o tom moc přemýšlet, nechci přemýšlet o ničem než o útěku a o tom, jak se dostat k Harrymu, i když něco mi říká, že to nenechá jenom tak a bude mě hledat a tentokrát možná i Victora zabije. Vím, že proti němu nemá Victor šanci.