Born To Kill || Harry Styles

Chapter 29

Raya's point of view.

Prohrábnu si vlasy směrem dozadu, přemýšlejíc, jak odtud uteču. Opřu si lokty o zábradlí, dívajíc se dolů z balkonu. Každou chvílí kolem hotelu projede nějaké auto a já jen doufám, že jedno z těch aut zastaví před hotelem a vystoupí z něj Harry, připravený si mě vzít zase k sobě. Uvědomuji si, jak moc jsem si na život u něj zvykla, a dost mě to začíná děsit. Nevím, co se mnou má ve skutečnosti v plánu, ale poslední dobou je mi to úplně jedno. Chci prostě jenom, aby tohle Victorovo šílenství skončilo a já mohla zase v klidu žít.

Nejradši bych se sbalila, zajela pro malou Becky, pak pro Chrise a odešla s nimi pryč, kde bychom začali znovu, jenže to se nestane, viděla jsem, jak pro Harryho mámu znamená Becky hodně a i ona si na ni jistě zvykla a odtrhnout ji od ní by ji bolelo. Nechci, aby nějak strádala a tak vůbec nevím, co budu dělat. Původně jsem chtěla utéct i od Harryho, ale to teď nepřipadá v úvahu, nemohla bych navštěvovat Becky.

Frustrovaně zavrčím. Je toho na mě moc. Je tu pořád něco k řešení až mám pocit, že mi z toho bouchne hlava. Chtěla bych na chvíli vypnout a prostě nic neřešit, ale je to nemožný, zatraceně.

Zaslechnu otevření balkonových dveří, následně jejich zavření a pak kroky mým směrem. Protočím oči, protože tu není Harry, aby na mě kvůli tomu řval, a napnu se v zádech, když ke mně přistoupí Victor. Naštěstí si drží odstup, což jen vítám. Doufala jsem, že mi nechá chvíli na vydechnutí, abych všechno zpracovala a poprala se se svými sebedestruktivními myšlenkami.

„Moc přemýšlíš," řekne najednou, načež se na něj nechápavě podívám. „Vždycky o všem moc přemýšlíš. Všechno se snažíš analyzovat a přijít na způsob, jak ze všeho nejlíp vybruslit." Dodá. Vlastně mi nikdy nedošlo, jak zatraceně dobře mě zná a je to dost děsivý.

Znovu protočím oči a odvrátím od něj pohled na vysoké stromy naproti hotelu. Mezi korunami stromů svítí měsíc. Zvednu na chvíli hlavu k obloze poseté zářivými hvězdy. Je divný pocit být v Palermu, kde nedaleko odtud je dům, ve kterém jsem vyrůstala.

„Přestaň být na mě nasraná, holčičko, jsem známej tím, že si beru to, co chci, a je jedno jakou cestou." Promluví a já zatnu ruce v pěsti, jakmile tohle vypustí z huby.

Zavrtím hlavou. „Víš co?" Natočím se na něj celým svým tělem. Otočí ke mně hlavu, dívajíc se mi do očí. „Fajn, vezmu si tě. Ale rozhodně nečekej, že budu šťastná a že to se mnou budeš mít jednoduchý." Zkouším na to jít jinou cestou. Možná, když mu trochu zahraju na city, nebude mě do ničeho nutit. A možná jen zapomínám, kdo tento chlap ve skutečnosti je.

„To ani nečekám." Trhne rameny. „Jen se těším na naši první svatební noc." Mrkne na mě. Žaludeční šťávy se mi navalí do krku, když si to jen zkusím představit. Zavrtím hlavou a znovu se zaměřím pohledem na vysoké stromy.

„Měl bys vědět, že se s tebou nikdy dobrovolně nevyspím," povím a podívám se dolů k hotelu, kde zastaví černé auto s podsvíceným podvozkem. Tohle auto znám. Z auta vyskočí dva týpci se samopaly a naběhnou do hotelu. Naprosto beze slov zírám na to, jak z hotelu začnou vybíhat lidi a pak se ozve střelba.

Vyměním si s Victorem nechápavý pohled a pak trhnu hlavou ke dveřím, jak zaslechnu křik lidí. Nevím, co se tam zatraceně děje, ale něco mi říká, že je to způsob, jak mě odtud dostat. Vrátím se zpátky do pokoje, kterým proběhnu rovnou na chodbu, ale najednou mě Victor popadne za ruku a stáhne mě k sobě. „Zůstaň tady!" Štěkne mi do obličeje a pak mě pustí, aby si mohl vytáhnout z pouzdra svojí zbraň. Sleduju, jak si zkontroluje zásobník. Zacvakne ho zpátky a odjistí ji. Obejde mě a zamíří ke dveřím.