Born To Kill || Harry Styles

Chapter 31

Zayn's point of view.

Nasadím do tetovacího strojku jehlu, otočím s ní a jakmile to cvakne, šlápnu na pedál a jehlu vložím do kalíšku s černou barvou. Jakmile se grip naplní, přesunu ruku se strojkem k Louisovo ruce a začnu táhnout linku podle předlohy. Něco si zamumlá, ale nevnímám ho. Soustředím se na tetování, abych nesjel z linky a úplně mu to nepodělal, což je to poslední, co bych chtěl. 

Ocas Styles nás tady nechal a spolu se štěnětem někam zmizel. Řekl mi, že se chce jet schovat a počkat, co bude dělat Victor. Jsem tak neskutečně vzteky bez sebe, že bych ho opravdu nejradši zabil, ale pořád je můj šéf a taky kámoš, což jsou dvě věci, které mi nedovolují ho sprovodit ze světa. Ale třeba nakopat prdel bych mu mohl.

Přestanu tetovat a druhou rukou utřu přebytečný inkoust. Zkontroluji si jemnost linky, sám pro sebe si přikývnu a znovu sešlápnu pedál a začnu tetovat. Tatér jsem chtěl být od malička. Vždy mě bavilo kreslení a jakmile jsem u svého otce viděl tetování a když mi konečně došlo, že to nemá nakreslený fixou, měl jsem jasno.

„Dneska nás čeká vybrat výpalný," řekne najednou ten blbeček. Ne že bych se na to těšil, ale aspoň budou zase nějaký prachy a trochu i doufám, že někdo nebude mít platbu a já ho budu moct zmlátit. Měl bych teda dotáhnout Harryho plán, ale kurva vůbec netuším, kde mám Carlose hledat. Po tomhle kokotovi se slehla zem stejně jako po Victorovi.

Dotáhnu konečně poslední linku tetování nože. Vyměním jehlu na linky za jehlu na stínování. Opět sešlápnu pedál a naberu do gripu černou barvu a začnu barvu vyplňovat do prázdného místa rukojeti nože. Dávám si záležet, aby to vypadalo zatraceně dobře.

„Když tady není Harold ani Raya, tak můžu konečně vypadnout z toho baráku, ne?" zeptá se. Fakt se držím, abych s jehlou schválně nezajel víc než bych měl za to, že se se mnou furt snaží bavit. Nemám náladu se s nikým bavit, kurva.

„Je mi to u prdele," odpovím mu, aby byl konečně spokojenej a třeba teď už zavře hubu. Já v tom zasraným domě bejt musim, abych to tam hlídal. Je to dost na hovno, protože tam jsem sám a bez štěněte je to ještě víc na hovno. Nemám koho srát, s kým trénovat a bavit se o píčovinách, ale hlavně tam nemám koho srát.

Vyplním černým inkoustem rukojeť nože, odložím tetovací strojek na stolek vedle mě a přiložím na čerstvé tetování čistý ubrousek, který poleju zředěným zeleným mýdlem a následně s tím celé tetování očistím. Přesně jak jsem předpokládal, vypadá to kurevsky dobře, takže to jen přelepím ochranou fólií, odrazím se nohama na židli o trochu dál od tetovacího lehátka, kde ten blbeček sedí. Sundám si rukavice jenž hodím do koše.

„Kurva, seš dobrej. Vypadá to zatraceně dobře."

„Jo, já vim," ušklíbnu se.

„Kolik ti dam?"

„Čtyřicet," odpovím. „euro," dodám, když na mě zůstane čumět. Kdybych si to vzal v dolarech, prodělal bych.

Blbeček kývne, vytáhne z peněženky čtyřicet euro a položí je vepředu u kasy. Vezme si pak jen svou bundu a konečně bez keců vypadne. Oddechnu si a začnu všechno sklízet. Všechno ještě pořádně umyju desinfekcí a pak se vydám ke kase, abych uklidil prachy od toho vola. Sednu si ke stolu a podívám se do diáře, abych věděl jestli ještě mám nějakého klienta. Vypadá to ale, že mám pro dnešek hotovo.

Opřu se loktem o stůl, přišoupnu k sobě desky se jménem štěněte. Nikdy jsem nepotkal víc zajímavější holku. Je na ní něco jiného, než na běžných holkách ať už z normálního světa nebo z toho našeho. Pořád jsem ale nepřišel na ten zkurvenej důvod, proč po ní všichni tolik prahnou.