Born To Kill || Harry Styles

Chapter 27

Raya's point of view.

Dnešním dnem jsem získala svou neteř zpátky a hned o ni zase přišla. Zjistila jsem, že nejsem Harrymu ani Zaynovi úplně lhostejná. Harry se tváří, že je mu všechno jedno, no dneska mě přesvědčil, že to tak není. Nikdy bych si ani nemyslela, jak mi ty dva budou chybět hned po chviličce, co u nich nejsem. Poměrně rychle jsem si zvykla na život s nimi. I přesto, jak moc mě to tam sralo, jsem se tam docela cítila jako doma, což beru jako zradu, není to fér vůči Chrisovi.

Jenže teď už je to všechno stejně jedno, protože jsem na cestě k Lucovi, kde mě čeká bůhví co. Nikdy jsem se o svůj život nebála až do dnešního dne. Bojím se, že než Harry stihne něco podniknout, bude pozdě. Možná jsem mu řekla, že si ten blbeček nic nezkusí a nejdřív dá vědět mému otci, ale pravdou je, že si tím nejsem jistá ani trochu. Nemyslela jsem si, že to někdy řeknu, ale mám hrozný strach.

Podívám se po očku na Lucu, jenž má v ruce mobil a s někým si píše. Vycítí můj pohled a natočí ke mně hlavu, přičemž se ušklíbne. „Co by řekl Victor tomu, že jsi s jeho bratrem?" Pozvedne na mě obočí.

„On to ví," řeknu s úšklebkem. „odešla jsem s Harrym dobrovolně." Odvrátím od něj pohled a zaměřím se na své nehty. Není to pravda ani trochu, ale Harry to takhle Victorovi podal a bylo by hodně blbý teď říct, že mě ve skutečnosti unesl. „Není to ale tvoje starost." Věnuju mu zářivý úsměv.

„V tom případě to nebude radostné shledání," povzdechne si a já na něj v ten moment trhnu hlavou div si skoro nezlomím vaz.

„Jak to kurva myslíš?!"

„To uvidíš," ušklíbne se.

Cítím, jak se mě začíná zmocňovat panika. „On je tady?" Nasucho polknu, snažíc se udržet v klidu a hned nevyšilovat. Tohle se nemůže dít. Jakmile skončím v jeho spárech, už nikdy se s Harrym ani s klukama neuvidím. „Luco, můžeš mi kurva odpovědět?!" Netrpělivě po něm vykřiknu, dožadujíc se tak odpovědi, po které přímo dychtím. Musím to vědět, abych mohla rychle něco vymyslet. Když jsem se mu dobrovolně nabídla, nečekala jsem, že by v tom mohl být zapletený i Victor.

„Mohl bych, kdyby ses chovala normálně jako dáma, ale to po tobě chci moc, viď? Vždycky ses chovala jako bys byla kluk."

„Ale běž do prdele. Nemůžu za to, že jsi takovej kretén a nedokážeš se přenést přes fakt, že by holka mohla být v boji lepší než ty a celej tvůj gang čoklů dohromady." Věnuju mu povýšenecký úsměv. Usměje se na mě, přičemž si jazykem přejede přes zlaté zuby. Nejradši bych mu je všechny vymlátila a narvala mu je do prdele.

Luca na má slova nijak nereaguje, což mě dost zklame. Začne si všímat svého mobilu a já začnu dávat pozor na cestu, abych viděla kam jedeme. Vidím, jak se napojujeme na dálnici jenž nás navede do Palerma. Za námi i před námi jede několik aut, kde jsou jeho čoklové. Protočím nad tím očima, snažíc se ze všech sil nepropadnout panice. Snažím se myslet na Becky, Harryho, Louise, Zayna a hlavně na Chrise. Nemá ani ponětí, co se teď děje.

Čekám, že sjedeme do města, ale napojíme se na pruh jenž nás má dostat na cestu do města Carini, kde má Luca své sídlo. Je to od Palerma asi devatenáct kilometrů a je to tam celkem hezké. Často jsem tam jezdila za Chiarou a právě na jedné takové návštěvě jsem viděla, jak si to Luca rozdává s jejich uklízečkou. Vždycky jsem ho měla za hajzla, ale po tom, co jsem viděla, mi bylo víc než jasné, co je to za pořádného parchanta. Moje sestra si zasloužila daleko lepšího manžela.

Potlačím chuť si rozmlátit hlavu o sklo auta a prostě se o něj hlavou jen opřu modlíc se, aby mě kluci co nejdřív našli. Nikdy bych nečekala, jak moc se návštěva u Harryho mámy takhle zvrtne. Začínám mít pocit, že je všechno snad proti mně a nic mi v životě nepřeje. Jestli to takhle půjde dál, skončím pod zemí dřív, než bych čekala.