Born To Kill || Harry Styles

Chapter 25

Zayn's point of view.

Vpadnu do posilovny jako neřízená střela jakmile při procházení kolem dveří zevnitř uslyším rány jako kdyby byl někdo naprosto vzteky bez sebe. Jaký pro mě bylo kurevský překvapení, když jsem ji tam viděl mlátit do boxovacího panáka v tričku a džínách. Dlouhé vlasy jí zavlály pokaždé, co se napřáhla a zasadila panákovi další ránu. Zhluboka dýchá, její tělo není absolutně v dobrém držení. Třese se pod nápor vzteku, což není nikdy moc dobrý, protože si akorát ublíží, ale ne že by mě to snad zajímalo.

Založím si ruce na hrudi a povytáhnu obočí, když od panáka ustoupí a zasadí mu kopačku přímo do hlavy, čímž mu hlavu úplně zruší, jelikož odletí na druhej konec místnosti. Pak k němu opět přistoupí se zuřivým výkřikem mu zasadí ránu přímo do hrudi. Okay, kurva, tuhle kočku asi úplně nikdo nasrat nechce. Je mi víc než kurevsky jasný, kdo ji takhle ukázkově nasral, nikdo na to nemá větší talent než ten ocas Styles.

„Sráč zasranej," zavrčí a konečně toho nechá. Ustoupí několik kroků dozadu, prohrábne si vlasy a sykne. Zadívá se na své klouby, ze kterých jí odkapává krev. „Fottuto hijo de puta. Fa di tutto per farmi incazzare perfettamente! E io sono una stupida stronza ingenua!" Nerozumím jí ani hovno, ale je zatraceně sexy, když mluví, nebo nadává, v italštině.

„Hm, občas si říkám, že bych se tu italštinu měl naučit," řeknu nahlas a ona sebou hned cukne. Věnuje mi pohled a jakmile zjistí, že jsem to já, zamračí se na mě div se jí nespojí obočí. Ještě jsem ji neviděl takhle nasranou a to už je tu pár týdnů. Udělám k ní pár kroků, přičemž mě celou dobu pozoruje jako ostříž. „Co ti zase udělal?"

„Je to prostě Harry!" vyjede po mně a vydá se ode mě pryč, ale rychle ji chytím za zápěstí.

„Ošetřím ti to," řeknu a s jejím protestem se vydám na druhej konec posilovny, kde máme pro všechny zasraný případy lékárničku. Chytím ji za boky a vysadím ji na komodu, přičemž mě skoro zabije pohledem, ale já mám spíš problém, abych se nezačal smát, jak moc je komická. Nevim, jestli někdy přijde den, kdy tuhle malou holku pochopim, ale dost mě kurva překvapilo, že se s ní dá i normálně bavit.

„Proč se tak staráš, Zayne? Není ti to podobný," řekne a sleduje, jak naleju na vatovej polštářek desinfekci. Vezmu si její ruku do tý svý a začnu jí otírat klouby. Sykne, ale víc na sobě nedá nic znát.

„Neznáš mě, kotě, možná se chovám jako kokot, kterej má všechno u prdele, ale ve skutečnosti jsem taky jenom člověk, víš?" Podívám se na chvíli do jejích hnědých očí, ve kterých žhne plamen nasrání.

„Hm, nějak mi tahle starostlivost k tobě nesedí, ale nestěžuju si. Ty a Louis jste jediný, kteří jsou ochotní se se mnou bavit jako s normálním člověkem. Já vím, že jsem magor-"

„Nejsi magor, Rayo, jenom si prostě uvěřila čurákovi, kterej z tebe udělal mašinu na zabíjení, ale v našem světe je to kurevsky normální. A vůbec, každej máme svou temnou stránku stejně jako tu světlou."

„Každej jsme v jádru prohnilej," povzdechne si.

„To si vytetuju," řeknu a ošetřím jí poslední kloub.

„Hm, nějak tak?" Vyhrne si rukáv trička, kde má přesně vytetovanou tuhle větu. Pozvednu obočí. Vím, že je potetovaná, ale nějak jsem nečekal, že je potetovaná tolik. Pod nápisem má totiž kříž v plamenech a nad nápisem má nějakej italskej nápis. U toho má lebku a pod lebkou slunečnici. Nechybí ani tetování její rodiny - andělské runy.

„Pěkný," řeknu uznaně. „Jestli seš takovej závislák na tetování, klidně tě můžu vzít k sobě do studia," řeknu a dál si prohlížím její tetování. Je to profesionální práce, dost pěkný, ale na můj vkus málo vystínovaný. Já si s tím pokaždý víc vyhraju a rozhodně v tom jsem prostě lepší.