Born To Kill || Harry Styles

Chapter 16

Převrátím do sebe celý obsah skleničky, kterou jsem sebrala servírce. Myslím, že jen tohle šampaňské mi stačit nebude proto ihned zamířím na bar a objednám si panák vodky, který přede mnou okamžitě přistane. Vezmu panák mezi prsty a převrátím ho do sebe. Zašklebím se, jakmile vodku polknu, jak šíleně mě to pálí v krku. Zavrtím hlavou a objednám si další. Natáhnu se po panáku, ale ještě než ho stihnu uchytit mezi prsty, mi ho někdo sebere a soudě podle prstenů a potetovaných prstů je to Harry. Podívám se na něj vražedným pohledem, když do sebe převrátí obsah skleničky.

„Hej!" okřiknu ho, načež mi věnuje úšklebek. 

„Potřebuju, abys byla při smyslech," řekne, chytí mě za ruku a odtáhne mě na taneční parket. Položí jednu ruku na můj bok a druhou ruku ke mně natáhne. Chvíli přemýšlím, ale nakonec vložím svou dlaň do té jeho a druhou rukou ho chytím za rameno. Přitáhne si mě blíž na své tělo a pohne se dozadu, takže ho hned následuji. Tancujeme mezi ostatními členy gangů a já nemůžu uvěřit tomu, že tančím se svým únoscem na zásnubním plesu mého dvojčete. Ten, kdo píše scénář mého života, má opravdu zvrácený smysl pro humor.

„Kdo vlastně jsi, Harry?" Vyslovím nahlas otázku, která mě trápí už pár dní. Znám všechny ty povídačky o něm. Vím, proč se mu říká Ripper a jak moc velkou moc má, ale pořád mi není jasné, kdo doopravdy je. Já bych řekla, že si v životě musel vytrpět šílené věci, proto je takový, jaký je, ale nevím čím vším si musel projít a ráda bych to věděla. Pomohlo by mi to ho pochopit. 

„Nebudeme si hrát na zasraný kamarády jen proto, že spolu tančíme, že ne?" Zamračí se na mě a já ihned vzdám všechnu snahu ho lépe poznat. Bude prostě jednodušší když si ho nebudu všímat, když ho budu poslouchat a vydržím to s ním do doby než udělá to, co musí. Vím, že mě pak nepustí, proto uteču a je mi jedno jestli budu žít až do konce svého života ve stínech. Je mi stokrát milejší žít na útěku než s ním pod jednou střechou. 

Když konečně nekonečná píseň skončí, odtáhnu se od něj a rozejdu se znovu na bar, když vtom mi do cesty vstoupí Chris. Zadívám se na něj. Natáhne ke mně ruku a já ihned pochopím, že chce se mnou tančit, takže se ho chytím. Všimnu si Harryho, který kolem nás projde k baru, ale stoupne si tak, aby mě měl celou dobu na očích. Ovládnu nutkání protočit očima a položím ruku na Chrisovo rameno. Svou ruku umístí na můj pas a já druhou ruku vložím do jeho dlaně. V tu samou chvíli se rozehrají tóny další vážné hudby. Playlist zřejmě vybíral náš otec.

„Proč se mi nechce věřit tomu, že jsi s ním teď dobrovolně?" zeptá se a ukročí vlevo, takže ho následuji. 

„Je to složitější, ale jsem u něj v bezpečí." Trhnu rameny a pohnu se dozadu, načež mě následuje zase on. „Mám svůj plán, bráško, ale nemůžu o tom tady mluvit," špitnu, aby mě slyšel jen on. 

„Dobře, budu ti věřit," povzdechne si. Je na něm vidět, že se mu nic z toho nelíbí, ale zná mě, aby věděl, že se mnou jenom tak něco nehne - když to není Harry. Je až šílené, jak ze mě za pár dní stihl udělat malou ufňukanou holku. Dost mi kleslo sebevědomí, ale nechci si to moc připouštět, abych z toho nebylo v ještě větším hajzlu než teď. 

„Bylo by nejlepší, kdybys zůstal u otce, Victor jde i po tobě, ale to moc dobře víš." Zamračím se na něj. Stejně jako skoro nic nehne se mnou, tak je to i s ním, jenže tohle je úplně jiná situace, takže by mě poslechnout měl. 

„Vím. Jenže já si ji nevezmu jen proto, abych tím pomohl otci." 

„Zkusím promluvit s Harrym a třeba ti nějak pomůže. Možná by tě vzal k sobě." Tohle by jako udělat mohl.