Born To Kill || Harry Styles

Chapter 7

Raya's point of view.

Flashback 

Palermo, Sicílie 2018

Zhluboka se nadechnu čerstvého sicilského vzduchu a sama pro sebe se usměju. Dnes máme konečně poslední den školy a začínají prázdniny. Taktéž to znamená mé osmnácté narozeniny a poznání mého manžela. Z té druhé věci už nejsem tolik nadšená, ale věřím našemu zákonu a pro mou rodinu je to velký krok, protože se spojí dvě uznávané rodiny, což pro mého otce znamená zase o kousek větší impérium. Na jednu stranu je to trochu smutné, ale tak to prostě chodí. 

Zakňučím, jak mi někdo dloubne do žeber. Ihned se podívám na toho vetřelce a spatřím veselý pohled mé nejlepší kamarádky Paoly. Pohodí svými růžovými vlasy a stáhne si titěrné tílko trochu níž, čímž jí vylezou její pevná ňadra. Protočím nad ní očima, když si vytáhne sukni o něco výš a začne si ji v pasu ohrnovat a tím ukáže své dlouhé, štíhlé nohy. Paola je nádherná a já vedle ní vypadám jako ošklivé káčátko, ale tak nějak jsem si zvykla.

„Paolo, kolikrát jsem tě prosila, abys to nedělala? Víš, že moje žebra dostávají dost zabrat při trénincích!" okřiknu ji. Moc dobře ví, že moje žebra je něco, do čeho by dloubat neměla. Pokaždé při tréninku jsou to má žebra, která to odnášejí a vážně se divím, že jsem si je ještě nezlomila. Poskoci mého otce, jinak zvaní jako trenéři, mají má žebra asi dost v oblibě, protože převážně utočí na ně. 

„A kolikrát jsem ti já říkala, abys nebyla tak moc divná?" Vrátí mi to s jejím typickým zlým pohledem, načež protočím očima. Paola je všechno, jenom ne milá.

„Haha," pronesu sarkasticky a najednou se kolem mých ramenou obtočí něčí ruce. Podívám se na toho dotyčného a můj úsměv se o něco rozšíří, jakmile vedle sebe spatřím Federica. Federico je další člen naší party. Celkem je nás pět, takže tady ještě chybí můj bratr a Noemi - naše poslední kamarádka. 

„O čem se to bavíte, dámy?" usměje se na mě Federico a já mám co dělat, abych se udržela na nohou. Vždycky se mi tak trochu líbil. Asi mě na něm přitahovaly jeho dlouhé blonďaté vlasy, které nosil v culíku a asi taky jeho modré oči, které se mu momentálně lesknou jako studánky a jistě to bude tím, jak moc hodný je. Federico nezná nic jako je mafie a chovat se jako debil ke každému a možná i proto se mi tolik líbí. Přála bych si být s někým, kdo o mafii nemá ani páru. Nikdo z mých přátel neví, že jsem tak trochu mafiánská princezna. Nikdy se to ani dozvědět nesmí. 

„Říkala jsem naší uťápnuté Raye, jak nemá být pořád tak uťápnutá a trochu si užívat života!" vyjekne Paola a pak ke mně přejde a rozepne mi první tři knoflíčky mé košile a pak mi košili rozhrne a tím tak ukáže můj hrudník.

„Paolo!" zaječím po ní a ihned si hrudník překryju košilí. „Ty jsi úplně blbá, ne?!" štěkám po ní mezitím co si zapínám košili. „Tak řekni jí něco!" zvýším hlas po mém kamarádovi, který mě pořád drží za ramena. Zvednu k němu pohled jakmile mi dojde, že to celé viděl z dost dobrého úhlu. 

„Ehm," odkašle si Federico. Cítím, jak mi rudnou tváře. „to bylo vážně přes čáru, Paolo!" zastane se mě, načež se spokojeně usměju.

„Ale nedělej se, Federico, já vím, že se ti to, cos viděl, líbilo!" vykřikne po něm a pak ho praští do ramena, načež si můj kamarád sám pro sebe zavrčí. 

„Cos viděl, že se ti to líbilo?" ozve se se smíchem můj bratr, který se postaví vedle Paoly a sjede nás dva pohledem. Odtrhnu od něj pohled k Noemi vedle něho. Noemi je vysoká hnědovláska s hnědýma očima a krásným úsměvem. Její otec je jeden z členů Interpolu, a tak můj otec není zrovna nadšený z našeho přátelství.