Born To Kill || Harry Styles

Chapter 18

S knedlíkem v krku vstoupím do místnosti, kde si okamžitě všimnu chlápka jenž je přikurtovaný k židli s přelepenými ústy izolepou. Ihned, jak nás chlápek zaznamená, sebou začne škubat ve snaze se uvolnit. V očích má děs a celkově vypadá hrozně vyděšeně až mi z toho běhá mráz po zádech. Celá se napnu, když mi Harry položí ruku na záda, aby mě popostrčil dopředu. Klopýtnu, jak do mě strčí, ale naštěstí rovnováhu udržím. Odtrhnu pohled od chlápka přivázaného na židli a otočím se na Harryho, jenž právě zabouchává dveře. 

„Co to má znamenat?" zeptám se ho. Tuším, co to má sakra znamenat, ale doufám, že se pletu. Několikrát jsem byla svědkem mučení lidí, ze kterých potřeboval Victor vytáhnout věci, co chtěl vědět. Já sama jsem několikrát mučila lidi, nejsem na to pyšná, ale patří to k mé práci podobně jako vraždy. Jenomže tohle mi prostě přijde moc a asi nechci věřit tomu, že je Harry psychopat, nebo tak něco, chci si aspoň o něm zachovat naivní představu, že není takový, jaký se říká. Jenže on sám mi řekl, že je to ve skutečnosti mnohem horší, takže netuším, co od toho mám sakra čekat.

Harry kolem mě jen projde bez jakékoliv odpovědi. Zastaví se až u onoho chlápka a strhne mu pásku z úst. Chlap po něm něco zaprská, ale nerozuměla jsem, co říkal. Pozorně sleduji, co se bude dít, i když je mi víc než jasné, že to nebude nic hezkého. Chlápek po mně švihne pohledem a jakmile mu něco dojde, ušklíbne se.

„Jestli si myslíš, že ti něco řeknu, když sem přivedeš tuhle květinku, tak máš smůlu, Stylesi, na tohle jsem byl dost dobře vycvičenej," pronese chlápek k Harrymu ledově klidným hlasem, ale celou dobu se dívá na mě a přeměřuje si mě pohledem. Vůbec netuším, kdo je tento chlap, ale vypadá to, že on mě zná. Pozoruje mě a tak zvláštně naklání hlavu až mám pocit, že je to magor. Nedivila bych se, kdyby patřil k Victorovi. Má všechny rysy chování jeho lidí, což je trochu znepokojivé, protože jestli je od Victora, znamenalo by to, že moc dobře ví, kde se nacházíme a bude se chystat zaútočit. Na něco takového nikdo z nás není připravený a když je Louis mimo stejně jako Elliott, o to menší šanci máme. Možná by neuškodilo, kdyby Harry povolal víc svých mužů. Nechci padnout do Victorových spárů a rozhodně bychom měli být připravení, nemůžeme to podceňovat.

„Jenže proto tady není," ujme se slova nejednou Harry. „No, lásko, je načase ti ukázat, co jsem kurva zač." Odstoupí ode mě dva kroky dozadu a pak se ke mně otočí zády. Sleduji, jak přechází na druhou stranu místnosti, otevře skříň jenž je plná věcí na mučení od nožů přes háky a všechny možné nástroje snad z devatenáctého století. Je to dost děsivé, no jenže tohle k tomuto životu prostě patří ať se mi to líbí nebo ne. 

Nejistě přešlápnu, když na sobě ucítím pohled toho chlápka. Dívá se na mě jako by mě znal, jako kdybych já měla znát jeho, ale problém je, že já vůbec nevím, kdo to je. Má chování lidí od Victora, to ano, ale jistě bych si vybavila kdybych ho tam viděla, takže těžko říct. „Chceš snad něco říct?" zeptám se ho a založím si ruce na hrudi. 

„Nejradši bych tě ohnul," řekne a sjede mě hladovým pohledem. Jeho slova mě vážně překvapí a ne zrovna mile. Čekala jsem, že řekne cokoliv, ale rozhodně jsem nečekala nic takového.

„Fuj," zareaguji na to ihned a pohled zaměřím zpátky na Harryho, který v ruce drží nůž a míří zpátky k tomu chlápkovi. Založím si ruce na hrudi, jakmile k němu Harry dojde a přiloží mu nůž pod krk. 

„Teď mi řekni, kolik jsi toho kurva vzal," začne Harry kupodivu v klidu, ale ve skutečnosti mi to přijde mnohem strašidelnější než když zuří a prská všude kolem sebe. Nevím, o co tady jde, ale rozhodně to bude něco s penězi, nebo s drogami, nic mezitím. Je to pořád a všude to stejné.