Born To Kill || Harry Styles

Chapter 35

Přikrčím se, jakmile Zayn otevře dveře a vleze dovnitř budovy. Dveře se za ním zavřou a dlouho se nic neděje až začínám být nervózní. Nemám z toho vůbec dobrý pocit. Ve chvíli, kdy se rozhodnu, že tam vtrhnu, se otevřou a v nich se objeví jeho černá kštice. Uleví se mi jako ještě nikdy. Naznačí mi, že je všechno čistý a tak vlezu dovnitř i já. Napřímím se, přitiskávajíc se ke zdi podobně jako Zayn. Jdeme hluboko do budovy, snažíc se mít oči na šťopkách, aby nám nic neuniklo.

Nakonec je po jeho a jdeme dovnitř naprosto bez plánu. Podle něj je nejlepší, když budeme prostě improvizovat. Jestli to dneska nepřežiju dozajista ho budu chodit strašit a jestli umře i on, budu mu dělat z posmrtnýho života peklo. Nechápu, jak jsem k tomu mohla svolit, sakra.

Zayn mi najednou položí ruku na břicho, aby mě zastavil. Zamračím se, když se nahne do nějaké místnosti, ze které vychází tlumené hlasy. Setřesu ze sebe jeho ruku, načež se oba přikrčíme a potichu vlezeme do místnosti. Schováme se za převrácenou skříň, dívajíc se do chodby odkud ty hlasy vycházejí.

„Počkej tu, štěně, jdu tam," řekne mi najednou, ale já ho rychle chytím za ruku.

„Nemůžeš tam naběhnout."

Ušklíbne se na mě. „Začínám si myslet, že ti na mně záleží." Zastrčí mi pramínek vlasů za ucho, čímž mě naprosto odzbrojí. „Na mně nezáleží, štěně, ty jsi důležitá, jasný? Zůstaň kurva tady." Zamračí se, setřese ze sebe mojí ruku a dřív než stačím něco udělat, se vydá přes místnost do chodby až se mi ztratí z očí.

„Do hajzlu," zanadávám si. Nemůžu tu jenom tak čekat, mými žilami koluje adrenalin, nemůžu tu v klidu čekat a doufat, že nás z toho Zayn dostane. Jsem přece na tyhle věci cvičená. Sama pro sebe si přikývnu a hned ho následuju. Uvidím ho přikrčenýho u dveří, kterými nakukuje dovnitř. „Co tam vidíš?" zeptám se šeptem, když k němu dojdu.

„Co tady kurva děláš?!" prskne po mně šeptem a stáhne mě za ruku k zemi. Jen pokrčím rameny a sama do místnosti nakouknu, zahlédnu nějakého muže, ale nestihnu si ho moc prohlédnout, protože mě Zayn strhne zpátky k sobě. Aby si získal mojí pozornost, chytí můj obličej do dlaní. „Tohle není žádná prdel, štěně, jsme tu jen my dva a nikdo jinej. Když ti řeknu, že někde zůstaneš, tak mě poslechneš, nebo ti kurva dám obojek a vodítko, ať to máme v kompletu s tvojí přezdívkou." Mrkne na mě.

„Už jsem ti někdy řekla, jak moc tě nemám ráda?" Zamračím se na něj.

Trhne rameny. „Já vím, že mě miluješ." Poplácá mě po tváři a konečně mě pustí. „Teď tady zůstaň a za odměnu dostaneš pamlsek." Tentokrát už se neudržím a praštím ho pěstí do hrudi.

„Sereš mě, Zayne, ale buď opatrný." Přimhouřím na něj oči, když se na mě zaculí.

„Jo, tohle je důkaz lásky." Zazubí se na mě a pak se vydá do oné místnosti odkud jsou slyšet všechny ty hlasy a kde jsem viděla toho muže.

Nebudu lhát, fakt se o Zayna a o Harryho bojím. Nevíme vůbec co se děje, kromě Harryho zpráv nevíme nic. Ve vzduchu je cítit zatracené napětí, což mě neuvěřitelně vytáčí a nepomáhá tomu ani to, že nemáme žádný plán. Jsem radši, když jdu na akci jenž je dopředu naplánovaná, ale tady není naplánované vůbec nic a já to těžce nezvládám.

„Kurva, co se tady děje?!" zakřičí najednou Zayn, což je ta poslední kapka. Rychle si stoupnu a vtrhnu do oné místnosti s pistolí před sebou. Jsem připravená střílet, ale zarazím se jakmile se ke mně otočí kudrnáč jenž je naprosto v pořádku, až na pár modřin v obličeji. Drží si svůj kamenný pohled, takže z něj nedokážu vyčíst vůbec nic. Očima uhnu k Zaynovi, který stojí naproti nějakému chlápkovi přivázanýmu k židli.