Born To Kill || Harry Styles

Chapter 54

Přesně v osm hodin ráno na naší příjezdové cestě zastaví Zaynovo černá Audi. Pousměju se, jak je přesný jako hodinky a odstoupím od okna, dívajíc se na Harryho, který sedí v obýváku na pohovce. Ihned k němu přejdu, pokládajíc mu ruku na rameno. Vzhlédne ke mně s unaveným výrazem. Ani jeden jsme celou noc nespali, vymýšleli jsme, co sakra budeme dělat, ale na nic moc jsme nepřišli. „Zayn je tady." Povím a v tu chvíli se hlavní dveře otevřou.

„Jo." Kudrnáč se ušklíbne. Znovu se pousměju a pak se k němu skloním, abych ho políbila na jeho měkké rty. „Hlavně na sebe dávej pozor, lásko." Zašeptá mi na rtech. Zahřeje mě u srdce, jakou má o mě starost a jak nechce, aby se mi něco stalo. Hrozně mě štve, že na sebe nemáme žádný čas, ale snažím se si říkat, že jakmile všechno vyřešíme, budeme mít toho času víc než dost.

„Ty taky, Harry." Znovu ho políbím a tentokrát polibek prodloužím. Užívám si jeho rty na mých jako kdyby to mělo být naposledy. Ohledně dnešního dne si ale nejsem jistá vůbec ničím. „Uvidíme se večer, dobře?" Odtáhnu se od něj, dívajíc se do jeho živého oka. Jemně ho pohladím po zjizvené tváři. Líbí se mi, že si na to zvykl a nevadí mu to. Věří mi, což pro mě znamená hrozně moc.

„Štěně, dělej!" zakřičí po mně Zayn od hlavních dveří.

„Neposer se, mamrde!" zaprská po něm nazpět Harry. Uchechtnu se. Jako za starých časů. „Uvidíme se večer. Kdyby cokoli, ihned mi dej vědět, jasný, lásko?"

Ihned přikývnu, ale než stihnu něco říct, mě přeruší Zayn: „Nemusíš se bát, Harolde, bude se mnou a s Chrisem." Poví a já se narovnám v zádech, dívajíc se na Zayna jestli svá slova myslí vážně. „Je v autě." Kývne hlavou ven.

„Tak to jsem nečekala." Pozvednu obočí nad tou skutečností, že Chris svolil k tomu, aby tam byl dnes se mnou. Po jeho včerejších slovech bych to nečekala ani trochu. Už jsem se smířila s tím, že tam svého brášku mít nebudu a on překvapil. Musím mu pak poděkovat.

„No, tak už hlavně pojď, štěně," poví Zayn netrpělivě a vydá se nejspíš ven.

Sama pro sebe si přikývnu a ještě jednou se skloním k Harrymu pro polibek. „Tak večer," zašeptám a odtáhnu se od něj.

„Tak večer." Zopakuje a znovu se zahledí do notebooku.

Hrozně bych mu chtěla říct ta dvě slova, ale jsem z toho tak v hajzlu, že jen opět jako debil přikývnu a rozejdu se k hlavním dveřím, u kterých si obuju botasky a vyjdu z domu, zavírajíc za sebou dveře. To, že Harryho miluju jsem si připustila už včera, do tý doby jsem si nebyla jistá, věděla jsem, že jsem zamilovaná, ale jestli je to láska jsem si nebyla jistá, jenže teď už vím, že ho miluju. Ale bojím se jeho reakce. Možná jsem mu to ale měla říct, protože si dneškem nejsem jistá ani trochu.

Dojdu k autu, otevírajíc dveře na zadní sedačky. Podívám se do auta a pak zpět k domu. Několikrát na místě přešlápnu. „Počkejte tady, něco jsem zapomněla!" vyhrknu po nich. Slyším jejich pindy, ale nevnímám je ani trochu, prostě se otočím a vydám se zpět k hlavním dveřím, které otevřu. „Harry!" vykřiknu a nahrnu se do obýváku.

„Co je, lásko, děje se něco?!" vyhrkne po mně a rychle vystřelí na nohy.

„Jo, to teda děje," povím a přejdu k němu. Chytí mě za lokty, pozorně mě zkoumajíc, jestli nejsem zraněná. Kdy se tolik změnil? Nevím, ale jen mi to dává víc důvodů proč ho milovat. „chci ti něco říct." Položím ruce na jeho ramena, dívajíc se do jeho krásné tváře.

„Oukej." Podívá se mi do očí, hledajíc v nich nějakou odpověď.

Nasucho polknu. „Chci, abys věděl, že tě miluju. A je mi jedno, jestli to tak necítíš, já prostě jenom chci, abys věděl, že tě miluju." Nakloním hlavu do strany, jak ho to naprosto zaskočí. Chvíli na mě jenom zírá, nejspíš hledá ty správný slova, ale nemusí říkat vůbec nic, pro mě je hlavní, že to teď ví. Jeho stisk zesílí a pak si olízne rty.