Born To Kill || Harry Styles

Chapter 59

Raya's point of view

Damian zastaví svoje luxusní auto. Slyším, jak vypne motor a pak se ke mně natáhne, aby mi sundal z očí pásku. Naštěstí je už tma, takže mě do očí nepraští žádný světlo, ale i tak mi chvíli trvá, než se rozkoukám. Damian po chvíli z auta vystoupí a pak ho obejde, aby mi otevřel dveře. Chytí mě pod loktem a donutí mě tak vystoupit v zapadlé uličce nějakého města. Ráda bych věděla, kde se nacházím, ale asi mám smůlu. Jakmile stojím u auta, zkontroluje jestli mám pořád stejně pevně zacvaknutá želízka na zápěstích. Už takhle mám zápěstí rozedřená od provazu a teď se mi rozedře ještě víc díky těm pojebaným želízkům. Jeho to ale nezajímá stejně jako to nezajímalo jeho debilního otce. Pořád trochu nechápu, že je Damian Harryho bratranec.

„Proč Alex dělá, že ho tak zajímám?" zeptám se. Něco mi na tom zkrátka nesedí. Celý je to dost divný a ani trochu se mi to nelíbí.

„Chce vědět, že jsi v pořádku a rozhodně to nehraje. Jak řekl, tak jsi i jeho rodina, záleží mu na tobě," odpoví mi, no já se tomu akorát tak začnu smát.

„Mmh, a proto mě unesl! Však je to úplně normální, že?" Trhnu sebou ve snaze se uvolnit, ale jeho stisk pod mým loktem akorát zesílí. Zavrčím po něm, ale on se jen ušklíbne a dotáhne mě k nějakým dveřím u popelnice, třikrát zaklepe a na moje slova už nijak nereaguje. Chvíli to trvá, ale dveře se otevřou a mně se naskytne pohled na mladou dívku v uniformně zdravotní sestřičky. Sjede nás oba pohledem, ale nejdýl zůstane zírat na Damiana.

„Lily, jsi ještě hezčí než když jsme se viděli naposled," řekne Damian a ta Lily se zachechtá. A protože tady není Harry, ani nikdo jiný, kdo by mě zjebal za protáčení očima, jimi protočím a hned dvakrát. Oba jsou trapný, celý tohle je trapný a jediný, co sakra chci, je, být konečně doma u Harryho v náručí. No ale místo toho tady stojím jako vězeň podělanýho psychopata.

„Noah už na vás čeká." Sladce se na něj usměje a odstoupí od dveří, aby mě Damian mohl opět donutit ke kroku a vlézt do té zatracené budovy. „Možná bychom pak mohli někam zajít?" zeptá se ho, jakmile za námi dveře zabouchne. Ocitneme se v nějaké chodbě, kterou nás ta Lily vede.

„Možná pozdějš, otec mě teď potřebuju jako chůvu," řekne útočně, což je přesně moment, kdy na něj vztekle zavrčím.

„Já se vás o nic takovýho kurva neprosila! Prostě mě pusť domů a já, ani nikdo jiný, tě třeba nezabije!"

„Jsi vtipná, Rayo," řekne sarkasticky.

„Až tě budu zabíjet, užiju si to." Prsknu po něm, no on se jen zasměje a nacpe mě do výtahu pro personál. Lily zmáčkne tlačítko s nejvyšším poschodím a výtah se dá do pohybu. Ti dva se baví o tom, kam zajdou, a já se snažím vymyslet, jak se odtud dostanu. Nechci se s tímhle dementem vracet za tím psychopatem. Jeho otec mi přijde...ani nevím, jaké je to správné slovo. Zkrátka mi připomíná Harryho ze začátku. Jenže Harry aspoň ukázal, že hluboko uvnitř sebe je hodný, jenže Alex je prostě čirý zlo.

Výtah s cinknutím zastaví a my všichni z něj vystoupíme. Ocitneme se v další chodbě s mramorovou podlahou, po který pokračujeme až ke dveřím s cedulkou Noah Wilder. Nakrčím obočí, jak Lily dveře otevře a Damian mě do místnosti strčí. Ocitnu se tváří v tvář vysokému brunetovi s brýlemi na nose. Podívá se na mě svýma modrýma očima a hned se usměje. Zvedne se a přejde pomalu ke mně.

„Rozvaž ji, odtud stejně nemá šanci utéct." Nakáže Damianovi, který se na mě podívá, chvíli mě zkoumá pohledem, asi jak přemýšlí o slovech onoho doktora, nakonec ho ale poslechne a sundá mi pouta. „Teď bych byl rád s pacientkou o samotě, když dovolíte." Pokyne oběma rukou ke dveřím. „Lily, když tě budu potřebovat, zavolám tě." Utne ji ještě dřív, než stačí něco říct. Dívka přikývne, ale Damian stojí na místě.