Born To Kill || Harry Styles

Chapter 45

Jakmile dojdu k otci, políbí mě na čelo s malým úsměv až mě to donutí se ptát jestli ho někdo nevyměnil. Je na něm vidět, že se opravdu snaží to mezi námi urovnat a já to samozřejmě vítám, ale pokaždé, když si vzpomenu na všechny ty roky, kdy mnou pohrdal a já byla ještě malé dítě, které se mu jen chtělo zavděčit, mě to nutí ustoupit o krok zpět a nic neuspěchat. Jasně, je to můj táta, ale důvěru si u mě jenom tak nezíská.

Vejdu do domu s Harrym za mnou. Zastavím se až v obývacím pokoji, kde jsem je tenkrát všechny našla. Nemůžu si pomoct nezírat na to místo na zemi, kde jsem našla jejich mrtvá těla. Na chvíli se vrátím zpátky k tomu jen abych si připomněla ten hrozný pocit, který nejde slovy popsat. Připomenu si to proto, aby mě to donutilo být silnější. Možná to zní úplně kokotsky, ale mně to dává smysl.

Zavrtím hlavou a následuji otce do jídelny, kde stojí Chris v obleku a dívá se na prostřený stůl v bílo zlatých barvách. Vzhlédne ke mně, načež se usměje, obejdu tedy stůl a obejmu ho. „Promiň, že jsem tě nechala u Harryho, ale musela jsem vypadnout," zašeptám a pak se od něj odtáhnu. Prohlédne si mě, aby se ujistil, že jsem v pořádku.

„Chci slyšet víc, ale probereme to později." Pohladí mě po ruce a pak svou pozornost zaměří k Harrymu. Přejde k němu, načež si podají ruce a oba si pak beze slov sednou na židle. Raději to ani nijak nekomentuji.

„Kde máš Elisu?" zeptám se směrem k Chrisovi, jenž se na mě ani nepodívá. Má moc práce s probodáváním pohledem talíř před ním.

„Je v kuchyni, běž jí pomoct," řekne najednou otec.

Nadechuju se k odpovědi, která se mu rozhodně nebude líbit, ale pak si uvědomím, že dneska jsem se pohádala už dost a další ostrou hádku bych nesnesla a tak prostě sklopím uši a vydám se do kuchyně. U kuchyňské linky stojí drobná blondýnka, která něco krájí. Pozoruju ji, jak nůž položí a odběhne ke sporáku, kde něco zamíchá, pak se podívá do trouby a znovu odběhne ke krájení. Vážně to všechno nechali na ní? „Nechceš pomoct?" zeptám se a blondýnka sebou trhne, jak se mě lekne. Pomalu se ke mně otočí s rukou na srdci.

„Příště mě aspoň varuj," zasměje se a pak se podívá po kuchyni. „mohla bys prosím ohlídat tu omáčku a dort, který mám v troubě?"

„Jo, určitě." Přikývnu a hned se rozejdu ke sporáku, abych míchala sýrovou omáčku. Je hrozně zvláštní stát v kuchyni, kde máma trávila většinu času stejně jako mé sestry. Pamatuji si na každou jednu sobotu, co jsme ráno vstali a máma nás do nového dne vítala čerstvě upečenými sušenkami a teplým mlíkem. „Ty jsi Elisa, že?" Ozvu se po chvíli, abych zahnala ty mučivé myšlenky.

„Jo, promiň, jsem Elisa." Pousměje se. „Raya, že? Hm, podala bych ti ruku, ale bohužel..." odmlčí se, rukou poukazujíc na naše veledůležité práce.

Zasměju se. „Vážně tě na to nechali samotnou?"

„Nevadí mi to, Rayo, od toho tu jsem, ne? My se musíme postarat o svého muže stejně jako o jeho hosty." Pokrčí rameny. Vypadá jako že je s tím smířená. Nedivila bych se tomu, protože podle toho, co mi říkal Chris, je Elisa vychovaná svými rodiči jako ta klasická domácí puťka stejně jako tak byly vychované mé sestry. Jen já jsem se tomu úspěšně vyhnula.

„Ráda bych s tebou souhlasila, ale jelikož jsem víc zabiják než kuchařka, nejde to."

„A co na to říká Harry?"

„Znáš ho?"

Zasměje se. „Harryho Stylese zná každý. Proto vím, že je stará škola a chce ženu na úrovni, která se o něj postará, stejně jako o jeho děti. Zajímá mě, co na to říká."