Born To Kill || Harry Styles

Chapter 46

„Promiň, Zee, dneska nestíhám vůbec nic!" vyhrknu na černovláska a rychle zapadnu za stůl v útulné kavárně, kde jsem měla být už před půl hodinou. Zdržela jsem se ve svatebním salonu. No jo, včera jsme si s Harrym celou noc povídali, došlo i na téma naší svatby, která bude už za čtrnáct dní. Je to kurevsky narychlo, ale ani jeden nechceme už dál čekat. Pořád jsem ale trochu v šoku z toho, že za čtrnáct dní budu už paní Stylesová. 

„Svatební přípravy, huh?"

„Jo," vydechnu a sundám si kabát, který přehodím přes druhou židli stejně jako svojí kabelku. „Teď chci ale slyšet o tobě a Rachel." Upřu si lokty o stůl, dívajíc se na něj se zájmem. 

Zayn se usměje, což mi přijde jako dobré znamení. „No, samozřejmě, že ke mně cítí to samé." Prohrábne si černé vlasy směrem dozadu. „Ještě aby kurva ne, vždyť se na mě podívej. Jsem dokonalej." 

Od srdce se zasměju. „Dokonalej narcis," opravím ho. Zayn na mě přimhouří svoje čokoládové oči a nezapomene na mě vztyčit prostředníček. „A jak to teda dopadlo? Jste spolu?"

„Měl jsem kurevský štěstí, že se před tejdnem rozešla s jejím borcem. Celou noc jsme strávili spolu a dneska jdeme na rande." Pousměje se. Neudržím svoje emoce na uzdě a nadšeně vypísknu čímž si akorát vysloužím nenávistné pohledy ostatních lidí, kteří sem přišli pracovat, ale já je seru, protože můj nejlepší kámoš má holku!

„Panebože, jsem za tebe tak ráda, Zee! Moc ti to přeju!" vyhrknu nadšeně. Nemůžu se přestat usmívat, jak moc jsem za něj šťastná. Ještě včera mi tvrdil, jak nemá na vztahy štěstí a teď se mu tady jeden rýsuje. 

„Díky, štěně," usměje se, upíjejíc svého kafe. „No, slyšel jsem o tobě a tvém otci, taky o Chrisovi...kurva, co se to u tebe děje?"

„Nechci to řešit, prosím, akorát si zkazím náladu. Chci vědět víc o Rachel." Mávnu k němu rukou, čímž ho pobídnu, aby mi řekl víc. Můj otec je to poslední co bych teď chtěla probírat a kazit nám tak náladu. 

„Já bych radši vyrazil na trénink." S těmito slovy dopije svojí kávu a zvedne se. Protože tady není Harry, tak protočím očima, nakonec se ale zvednu, popadnu své věci a dám se hned do kroku. 

„Nestihla jsem ani kafe." Postěžuju si jak vycházím z kavárny ven.

„Máš chodit včas." Poví za mnou Zayn. 

Na to už mu nic neřeknu, protože mě nenapadne dostatečný argument. Zastavím se před Zaynovým autem. Já přijela taxíkem, protože jsem věděla, že půjdeme na trénink a jet svým autem mi přišlo zbytečný. Zayn odemkne svého Mustanga, načež se posadím na sedadlo spolujezdce a jakmile si Zayn sedne za volant, na nic nečeká a rovnou vyjede k němu domů, kde se podle jeho plánu převlečeme do sportovního a pak vyrazíme běhat, poběžíme do nějakého parku, kde si dáme pár zápasů a pak zase poběžíme zpět. Jen vidina běhu mě nutí zvracet už teď. Nenávidím běhaní. 

Jedeme na úplně opačnou stranu Corleone, kde Zayn zastaví před krásným domem s šedou omítkou. Dům vypadá jako vystřižený z nějakého článku o nejkrásnějších domech v našem krásném městě. „Wow, pěkný." Pokývám hlavou, jakmile vystoupím z auta. U domu jsou troje garážová vrata, což mě akorát utvrdí v tom, že má Zayn rád auta, pokaždé, co jsme se totiž viděli, přijel v jiném autě. Ani bych se nedivila, kdyby těch aut měl plnou zahradu. 

Prohlídnu si dům, jenž má velká okna s černými rámy. Následuji Zayna k dvoukřídlým hlavním dveřím, které odemkne a pustí mě před sebe. Ocitnu se v hale, kde si zuju boty a pak pokračuji do obývacího pokoje propojeného s kuchyní, což je přepažené velkou koženou černou sedačkou. Kuchyň je samozřejmě taky černá jako skoro všechno tady.