Born To Kill || Harry Styles

Chapter 3

„Tohle se ti fakt povedlo, mia sorella," ozve se opět můj bratr. 

„Proč si před ním začal mluvit o Itálii?!" vykřiknu po něm, ale hned se zase uklidním. Nedivila bych se, kdyby nás nějak odposlouchávali. Nikdo neví, že jsme sem spolu přišli z Itálie a rozhodně by to takhle mělo zůstat.

„Neudržel jsem se!" Rozhodí rukama a sedne si zpátky na zem. Zády se opře o zeď za ním a prohrábne si kudrnaté vlasy. Můj bratr je celý po mámě a já po tátovi, což je trochu ironie, no ne? Stejně jako máma víc rozumí počítačům, oba jsou klidné povahy a oba mají kudrnaté vlasy. Naše máma byla nádherná, hodná a vždy se snažila, abychom měli všechno. Byla naším andělem, byla světlem v temnotě našeho otce. Hlavně ale držela naší rodinu pohromadě. 

Kdežto náš otec je přísný, chtěl po nás samé tréninky a pořád jsme se museli učit střílet, konali se únavné lekce přežití, lekce první pomoci a taky nás učil, jak si ošetřit střelné zranění, brával nás v noci do lesa, kde nás svázané vyhodil a my se museli do rána dostat zpátky domů. Chtěl po nás nejlepší výsledky, ale největší úsilí vynakládal na Chrise. Chtěl z něj mít dokonalého vojáka, nesnášel, když dělal nějaký program na počítači a když trávil čas s matkou. Chris je jeho jediný syn a on bude ten, který převezme jeho místo šéfa gangu.

Ze mě otec nikdy nebyl nadšený, protože jsem z nás všech byla nejlepší voják, jenže on ze mě chtěl mít princeznu stejně jako z našich sester a z Chrise zabijáka. Nenáviděl, když jsem podávala lepší výkony než Chris. Vždy strašně zuřil. Dokonce bych i řekla, že mě neměl moc v lásce, moje sestry zbožňoval, byly to jeho holčičky, byly jako máma, jenom já byla po něm a to nechtěl přijmout. Viděl to tak, že žena by neměla být voják, žena se musí umět bránit, aby ochránila své děti, když bude potřeba, ale jinak se musí starat o svou rodinu. Říkal, že žena patří do kuchyně a tím mě tak moc vytáčel.

„Hej, vnímáš mě?" ozve se vedle mě Chris a strčí do mě loktem, abych se probrala z toho transu myšlenek o našem otci. „Říkám, že se odtud musíme dostat," zopakuje a já si povzdechnu. Nemáme šanci.

„Všiml sis, že jsme zavřený v posraný cele?" Pozvednu obočí a rozhodím rukama čímž ukážu na celý tento prostor. Podívám se na něj ve chvíli, kdy se na mě podívá i on. „Promiň, jsem z toho neskutečně v hajzlu," řeknu a položím ruku na jeho tvář, kde má čerstvou řeznou ránu. „Kdy ti to udělal?" zeptám se a jemně po ní přejedu palcem.

„Včera. Chtěl po mně, abych tě našel a přivedl zpátky, ale nemohl jsem. Věděl jsem, že jsi utekla, aby sis ho nemusela brát, což ti schvaluju," usměje se. „měli jsme se vrátit zpátky do Itálie, když to ještě šlo," řekne a odendá mou ruku z jeho tváře.

„Moc se ti omlouvám, Chrisi," řeknu a tentokrát to myslím upřímně. „Neměla jsem tě do toho tahat," povzdechnu si. 

„Ne, drž hubu, za tohle si můžeme oba, jenom nechápu, proč sis s ním začala. Říkal jsem ti, že to není chlap pro tebe!" Opět do mě strčí. 

„Přestaň," řeknu se zamračením. Neplánovala jsem to. Když jsme s Chrisem utekli z Itálie, tak jsme šli rovnou sem do New Yorku. Věděli jsme, že je tady chlap, který buduje své impérium a já se chtěla otci pomstít a tak jsem se k Victorovi přidala, jenže jsem do toho zatáhla i Chrise. Victor nás nejdřív zkoušel, aby věděl co umíme a jakmile nás spolu viděl bojovat proti jeho nejlepším lidem, které jsme mimochodem porazili, tak bylo jasno, že nás vezme. Složili jsme přísahu a sliby. Dostala jsem se na nejvyšší post jako kapitánka červeného praporu, který je nejvyšší. Prapory jsou rozdělené podle barev a je jich celkem pět. Nejhlavnější je červený, pod ním je modrý, fialový, zelený a nakonec žlutý, ve kterém jsou nováčci. Každý prapor má ještě svůj šátek se svou barvou, aby bylo jasno kdo kam patří.