Born To Kill || Harry Styles

Chapter 12

Pořád jsem strašně vykolejená z toho, co se v noci stalo. Nemůžu sakra uvěřit, že na mě Harry něco zkusil. Myslela jsem, že mě bere jen za Victorovu děvku - jak mě sám nazval. Dělá si na mě nároky aniž by k tomu měl právo. Jasně, byl opilý, ale dost mě vyděsilo, když řekl, že to, co si na mě zkusil pod vlivem alkoholu, by si na mě zkusil i jako střízlivý. Nevím, jak se teď kolem něj mám chovat a nepomáhá tomu ani ten fakt, že tu budeme dva dny sami. Dva dlouhé dny. 

Se zavrčením praštím do boxovacího pytle a takhle to zopakuji ještě několikrát. Cítím, jak mě pálí klouby a rána, kterou mám díky tomu zatracenému střepu, mě bolí ještě víc, ale nic z toho mi nebrání v tom, abych do pytle boxovala jako smyslů zbavená. Je to už dlouho, co jsem byla cvičit, celé dva měsíce, co jsem byla na útěku, jsem si moc nezacvičila a musím říct, že mi to dost chybělo. Hlavně však ten box, protože si při něm můžu vybít svůj vztek a frustraci ze všech těch hloupých situacích, do kterých jsem se dostala. 

Celou noc jsem nespala. Pořád se mi hlavou honí to, jak Harry zmlátil Elliotta, který taktéž odjel s klukama, pak se mi hlavou honí to, co udělal můj otec - s těmi penězi a s Harryho špionem - a taky mi na mysl pořád vyskakuje to, že chce vykrást jeho kasino a v neposlední řadě přemýšlím nad tím, co se odehrálo v kuchyni. Pořád jsem nesvá z jeho slov, že patřím jemu a on si tak se mnou může dělat co chce. Jenže to, že mě unesl, i když trochu v můj prospěch, protože jsem tady krytá před Victorem, neznamená, že hned patřím jemu. Začínám si myslet, že nemá úplně v plánu mě pustit, až bude po všem. 

Mám tak moc otázek a tak málo odpovědí až to není hezké. Rozzuřeně praštím do pytle a v tu samou chvíli se rozrazí dveře tělocvičny. Ihned strnu na místě, takže pytel, který sem od sebe odrazila, se vrátí a praští do mě, samozřejmě neudržím rovnováhu a spadnu na zem. Zakňučím, jak si narazím kostrč. Slyším, jak se Harry uchechtne a když mu věnuji pohled, nahodí svůj typický nic neříkající pohled. Kdyby byla soutěž v nejlepším poker faceu, tak ji jednoznačně vyhraje. 

„Za čtvrt hodiny buď u mě v pracovně." Prohlásí a s těmito slovy zase zmizí. Ukážu na dveře prostředníček a vyhrabu se na nohy.

„Za čtvrt hodiny buď u mě v pracovně. Blah, blah, blah." Mumlám si sama pro sebe celá naštvaná z jeho chování. Chová se jako mistr světa a přitom...jím vlastně je, nebo aspoň v tom mafiánském světě. S jeho zatracenou mocí si může klidně dovolit vyhlásit válku mému otci a získat jeho město a všechny zatracené peníze, ale on ne, on se prostě rozhodne vykrást jeho kasino. Kdyby ho chtěl svrhnout, pochopila bych to, ale vykrást kasino? Normálně bych si myslela, že je to pod úroveň gangů, ale jak se ukazuje, tak ne. Jsem si ale jistá, že mu pomáhat rozhodně nebudu. Řeknu mu maximálně tak informace, které vědět potřebuje, a tím to pro mě hasne. Jako neříkám, docela mě láká ta představa, že bych tím otci ublížila, ale jsem realista a vím, že se tam nedostaneme, protože je to zatraceně dobře hlídané kasino.

Zabouchnu se do svého pokoje a vlezu si rychle do sprchy. Pořádně se umyju, načež vylezu ze sprchového koutu a jen omotaná v ručníku přejdu k umyvadlu a začnu na sebe patlat aspoň trochu make-upu, který mi někdo sbalil s sebou. Je trochu děsivé, že ten, který to balil, věděl, co všechno vzít a pořád nejsem okay, že se mi ten dotyčný hrabal ve spodním prádle. Dost mě znepokojuje to, že to byl jistě Harry, protože co tak vím, tak u Victora neměl nikoho nasazeného. 

Zavrtím nad sebou hlavou a rychle, už nalíčená, se obleču do spodního prádla a následně do klasických modrých džínsů a černého trička s potiskem rockové kapely. Vlasy si svážu do vysokého culíku a v rychlosti vystřelím z pokoje zpátky dolů. Ani za nic se mi nechce jít za Stylesem, ale čím dřív tam půjdu, tím rychlejš budu venku a budu mít zase klid. Aspoň doufám.