Born To Kill || Harry Styles

Chapter 21

Sawa's point of view.

Flashback

New York, Brooklyn 2018

Procházím noční čtvrtí v Brooklynu jenž vypadá jako z hororu. Omítky domů jsou opadané, posprejované sprostými slovy a občas i iniciály v srdíčku. Na zemi je spousta odpadků a dokonce zahlédnu i nějakou krysu. Procházet těmito pochybnými uličkami bych rozhodně neměla, ale vím, že bych se v případě potřeby dokázala ubránit. Potřebuju jen chvíli klidu a doufala jsem, že vzít to touhle cestou bude super nápad, no lidi tady nejsou, vzhledem k tomu, jak je tohle místo odporné. Takže jsem to ve finále vyhrála.

Kopnu do plechovky jenž se odkutálí ke kontejneru odkud vyběhne několik koček. Povzdechnu si. Jsou stejní bezdomovci jako já. Je to asi týden, co jsem opustila Itálii. Celý týden se poflakuji po ulicích Brooklynu a snažím se přijít na to, co sakra budu dělat se svým životem. Můj vlastní otec se mě zřekl, zakázal mi vstup na jeho území, do domu, kde jsem vyrostla, zakázal mi používat moje příjmení. Takže už nejsem Raya Maria Falcone, jsem prostě jen Raya.

Mobil v kapse mé mikiny zavibruje, načež ho s protočením očí vyndám a podívám se na displej. Svítí tam jedna zpráva od mého dvojčete, abych se okamžitě vrátila. S dalším protočením očí mobil vrátím do kapsy, ale stočím své kroky k levnému motelu, kde jsme se ubytovali. Jsou to asi čtyři dny, co se tady Chris ukázal s tím, že tu bude se mnou. Nechtěla jsem, aby tady zůstal, ale přesto jsem se pro něj chtěla do Itálie vrátit. My dva jsme spíš jako siamská dvojčata než dvouvaječná. Taky vím, že by to tam s otcem nevydržel a rozhodně jsem ráda, že je tady se mnou. Samotu moc nezvládám. Zvlášť po tom, co jsem ztratila svou mámu a své čtyři sestřičky společně s jejich dětmi. Je to týden od toho všeho a já to slušně nedávám, ale snažím se kvůli Chrisovi.

Zaběhnu do další postranní uličky, kterou projdu už rychlejším krokem až se ocitnu u levného motelu. Své kroky stočím směrem k automatu, do kterého strčím několik mincí a zmáčknu na tlačítko, pod kterém jsou Twinkies. Sleduji, jak se pružina zatočí a jak mi moje oblíbená sladkost spadne dolů. Ihned se pro ni zohnu a vyndám ji.

„Slyšel jsem, že tady nějaký cápek rozjíždí svůj gang."

„Hm?" Zamručím a zaposlouchám se do cizího rozhovoru. Trochu se natočím, abych viděla, kdo si o tom povídá a téměř okamžitě mi do mého zorného pole spadne nějaký chlap v koženém kabátě jenž sedí na kapotě bílého BMW. Komunikuje s někým přes mobil a já se pro jistotu otočím k automatu a celý proces zopakuji ještě jednou, ale celou dobu ho pozorně poslouchám.

„Ne, vole, ještě nevím, o co přesně jde. Ale kšeftuje s Los Diablos a ty jsou velkej oříšek. Jo. Najdeme ho v Bronxu. Hledá schopné jedince a já tam jdu. Haha, ty kokote, v hodu s nožem jsem nejlepší!" Zařve do mobilu a já se sama pro sebe usměju. Tohle by mohla být skvělá příležitost. Musím to zkusit. Nic jiného kromě boje a střílení neumím.

Popadnu svoje Twinkies a skoro se zabiju o vlastní nohy, jak se rozeběhnu ke schodům, které vyběhnu a ocitnu se na malé chodbě se spousty dveřmi, za kterými jsou byty, nebo spíš jen pokoje. Vyndám si z kapsy klíče, odemknu dveře a hned vpadnu dovnitř. Dveře za mnou zaklapnou, načež je ihned zamknu a rozhlédnu se po pokoji, hledajíc mého bratra. Najdu ho sedět na zemi. V uších má sluchátka a já až sem můžu slyšet jeho oblíbenou skladbu Rockstar od Nickelback. Pohupuje hlavou do rytmu a plně se soustředí na kresbu jenž zvěčňuje do svého skicáku. Bez mého bratra bych nebyla nic. Myslím, že bych se tady zbláznila, takže jsem vlastně ráda, že je tady se mnou, a taky to dělám kvůli otci, i přesto, že ztratil mámu a holky, jsem byla velice ráda, když se tu objevil. Nebudu lhát, to představení si toho, jak je otec úplně sám, mě docela uklidňuje. A vím, jak je to hnusný, ale na mou obranu - to on mě vyhodil z mojí rodné země a to on na mě hodil vinnu jejich smrti. Tvářil se jako bych to byla já, kdo zmáčkl spoušť.