Born To Kill || Harry Styles

Chapter 1

Kudrnáč mě postaví na nohy a ihned mě pevně chytí nad loktem, abych mu neutekla. Jsem ze sebe nehorázně zklamaná, protože jsem se vzdala tak rychle. Vyvedla mě z míry jedna rána do žeber, která ještě dost bolí a to jsem jí utrpěla před dvěma měsíci, ale není se asi úplně čemu divit, když jsem s tím nebyla ani u lékaře, aby se na to podíval. Léčila jsem to maximálně tak prášky na utlumení bolesti a studenými obklady. Nemohla jsem si dovolit jít k lékaři. Victor má totiž své lidi úplně všude a jistě by mě tam někdo viděl a jak ho znám, tak je nasadil hlavně po lékařských střediscích a nemocnicích, jelikož mu bylo jasné, že bych se tam mohla ukázat.

Povzdechnu si nad touto situací. Jsem v háji. Tomuto kudrnáči jistě neuteču. Nesnáším ten pocit bezmoci, který se mě pomalu ale jistě zmocňuje. Dala bych cokoliv za to, abych teď mohla být ve svém malém bytečku na okraji Bronxu v polorozpadlé bytovce. Nebylo to nic moc, netekla mi ani teplá voda a sousedi byli strašný, ale byla jsem volná. Tam by mě Victor rozhodně nikdy nehledal, takže to bylo super místo na úkryt. A teď mě má Victor opět v hrsti.

„Pusť mě, klidně ti zaplatím dvakrát tolik, kolik ti za mě slíbil Victor," řeknu kudrnáčovi, který mnou cukne, aby mě donutil se rozejít, ale já jen popojdu pár kroků a hned se zastavím, protože se zastaví i on.

„Já to nedělám pro prachy, maličká," odpoví mi stylem jako, že to snad musí být úplně jasné, ale mně to moc smysl nedává. Když to nedělá pro prachy, tak pro co? Možná Victorovi něco dlužil a Victor si to u něj vybral tím, že mě tento kudrnáč najde a přivede zpátky k němu.

„Tak si řekni, co za to chceš." Pobídnu ho. Každý se dá podplatit a já věřím tomu, že se mi to nakonec povede i u něj. Musí. Je to moje poslední naděje. Nechci se smiřovat s tím, že pofrčím zpátky k Victorovi a jeho gangu.

„Já chci maximálně tak to, abys držela hubu, než ti ji zacpu svým ptákem, fajn?!" vyprskne po mně a já překvapeně zamrkám. Takovou reakci jsem nečekala. Kudrnáč najednou hodí po Scottovi mou kabelku, který se ještě pořád válí na zemi. „zvedni svojí prdel a laskavě jí doval k autu!" vyštěkne po něm a mě donutí se znovu rozejít. Vede mě zpátky tmavou uličkou až před bar, kde jsem pracovala. I když je to tam hnus, který by měla hygiena okamžitě zavřít, tak mi to bude chybět. Byla to moje první normální práce.

Kudrnáč se zastaví před černým SUV a otevře kufr auta a následně mě do kufru strčí. „Toho budeš litovat!" vykřiknu po něm, no on se na mě jen ironicky ušklíbne a vezme pásku, která je hozená v kufru, kus z ní odtrhne a zalepí mi pusu, abych byla konečně ticho. Věnuje mi poslední hnusný pohled a zavře kufr auta, takže se ocitám ve tmě.

Kretén. Tohle mu rozhodně nedaruju. Ještě si dvakrát rozmyslí jestli mě chce takhle srát. S protočením očí trhnu spoutanýma rukama ve snaze se z pout uvolnit, ale dopl je co nejvíc mohl, takže mě neuvěřitelně řežou do zápěstí, ale hádám, že mu rozhodně nešlo o to, abych měla pohodlí.

„Zdravím, šéfe," zaslechnu zvenku Scottův hlas a okamžitě nastražím uši. „Jo, máme ji. Dobře. Vyřídím." Zamračím se po jeho slovech. Volal Victorovi, to bylo víc než jasné. Nemůžu do hajzlu uvěřit tomu, že se to děje. Chytili mě a je mi víc než jasné, jak se teď Victor musí cítit dobře. Tohle mu akorát zvedne jeho ego.

„Hej, Rayo?" ozve se Scottův pobavený hlas, přičemž zabouchá do kufru. „Mám ti od šéfa vyřídit, že jsi prohrála." Zasměje se a já pak jen slyším kroky a otevření dveří auta.

Potlačím slzy, které se derou napovrch z té frustrace. Nemůžu se zbavit pocitu, jak jsem se jim vzdala tak snadno. Můj otec by na mě byl naštvaný, kdyby věděl, jak jsem se dnes zachovala naprosto nepřístupně. Dovolila jsem, aby mě dostali. Sakra, tohle si v životě neodpustím. Nikdy. A věřím, že pokud se to můj otec dozví, bude ze mě zklamanej ještě víc než jsem ze sebe zklamaná já. Ani bych se nedivila, kdyby mi to nechtěl odpustit. Nevychoval mě sice jako vojáka, ale i tak by byl hrozně zklamanej. Úplně ho slyším říkat, jak jsem si vybrala tuhle cestu a hned jsem selhala. Nezajímalo by ho kolik bitev jsem jako kapitán mého červeného praporu vyhrála. Zajímala by ho jenom ta jedna jediná prohra.