Born To Kill || Harry Styles

Chapter 5

Hodím svou zbraň na zem stejně jako Chris, zvedajíc ruce vzhůru. Z toho bychom se stejně nedostali a je lepší jít v klidu. Poznám, kdy jsem prohrála. Oproti nám je jich dost a neměli bychom nejmenší šanci, zvlášť když je Styles mnohem lepší voják než já.

Jsem na sebe naštvaná, protože se opět potvrdilo, že Victorovi neuteču. Styles sice řekl, že si mě asi nechá, ale rozhodně tomu nevěřím. I když je Victorův bratr, tak si jistě netroufne mu vzít to jediný, co chce nejvíc. Proč to musím být zrovna já? Proč sakra?!

Styles ke mně přistoupí a s vítězným úšklebkem mě chytí za zápěstí a zkrtoutí mi ho za zády, čímž si mě k sobě otočí zády a hned mi ruce spoutá pouty stejně jako před pár hodinami.

„Vážně se nemůžeme nějak domluvit, Stylesi? Dám ti všechno, když nás pustíš." Snažím se s ním znovu obchodovat, ale vím, že to mám marné. Nenechá se ukecat.

„Můžeš prostě zavřít hubu?!" Sykne po mně nepřátelsky.

„Ne, nemůžu, fakt kurva nechápu, proč tohle děláš!" zaprskám a on si mě v tu chvíli otočí čelem k sobě. Prohlédnu si jeho modré a zelené oko, nemá v nich vůbec nic. Snažím se z něj něco vyčíst, ale nedovoluje mi to. Drží si kamennou masku až mě skoro přesvědčí, že nemá žádné city.

„Měla bys pochopit, že nejsi úplně v takový pozici, kdy bys mi mohla klást otázky, sunshine." Přimhouří na mě oči a pak kývne na jednoho z jeho chlapů, který mu podá kus izolepy, kterou mi přelepí pusu. „Konečně budeš chvíli držet hubu," ušklíbne se.

Zabiju ho pohledem a očima rychle najdu Chrise, který je na tom stejně jako já. V jeho očích se odráží strach, ale není to strach o sebe, jako o mě a zase jsme na tom stejně, protože co bude se mnou mi je jedno, ale co bude s mým malým bráškou mi už jedno není. Zabilo by mě o něj přijít a všichni zatraceně vědí, že on je moje slabina a něco mi říká, že to Styles využije proti mně.

Styles mě strčí k jednomu z jeho chlapů a ten mě otočí k východu. Ještě se rychle podívám na Chrise, snažíc se k němu dostat, ale ten dotyčný mnou škubne a donutí mě dát se do kroku. Vede mě tou stejnou cestou, kterou jsme sem přišli, jen s tím rozdílem, že se zastaví u dodávky a vhodí mě dovnitř. Posadí mě na špinavou zem dodávky a stoupne si nade mě, aby mě měl pod dohledem. Vidím Chrise, kterého vedou úplně někam jinam, načež se pokusím vstát, ale ten týpek nade mnou, mi podkopne nohy, takže skončím zpátky na zemi. I tak se ale znovu zvednu. Musím se za ním dostat. Potřebuju zatraceně vědět, kam ho vedou a co s ním udělají!

„No, no." Přede mnou se najednou objeví Styles s jeho debilním úšklebkem. Chytí mě za ruku a donutí mě si znovu sednout, načež mi pouta připne k řetězu. Ironicky se uchechtnu. „To aby sis neublížila, sunshine, máš moc velkou cenu." Pohladí mě po tváři, načež ucuknu a on se nad tím jen pobaveně usměje a dodávku opustí, nechávajíc mě tady jen s tím týpkem, který si sedne naproti mně.

Odvrátím od něj pohled a opřu si hlavu o stěnu dodávky. Zase mě dostal a teď mě jistě veze za Victorem a vím, že tentokrát na mě Victor milej nebude. Vezme mě za Los Diablos a já vsadím všechno, co mám, že mě u nich nechá tak dlouho, dokud mi nedojde, jak dobře se u něj mám.

Los Diablos jsou mexický kartel. Jedou v kšeftu s drogami opravdu ve velkým. Dobře jim to vynáší. Na praní peněz mají bordely, kde se taky všichni členi zdržují a skoro tam i bydlí. Při přijímání ženy do jejich kartelu, ji nechají znásilnit několika jejich členy, hlavně však jejich bossem Chicem Santosem. Chica se bojí všichni, dokonce i policie a on toho zneužívá víc, než by bylo dobrý. S Victorem mají uzavřené spojenectví a většina naší práce byla právě pro něj. Už jsem se s ním setkala a rozhodně to není žádný gentleman. Posledně mi nabízel místo v jeho kartelu, že prý by se mu hodila nová děvka, která by byla schopná ho ochránit. Nabízel mi slušné prachy, ale odmítla jsem. Nestojím o to, být něčí sexuální hračka. Takhle vychovaná nejsem. Victor si moc dobře pamatuje, jaký na tohle mám názor, a tak je jasný, že by mě k němu šoupl a nechal by ho, aby si se mnou dělal co by jen chtěl. Doufal by, jak bych si uvědomila, že u něj mám všechno, a jak je na mě vlastně hodný. Teď si vážně říkám, jak jsem s ním mohla kdy vůbec chtít být.