Born To Kill || Harry Styles

Chapter 26

Becky jsem naposledy držela, když jí bylo pouhých šest měsíců a teď tady přede mnou stojí malá, skoro čtyřletá, holčička, jenž je celá po své mámě. Má její oči, její vlasy a dokonce i nos. Úsměv má však po jejím otci. Kleknu si k ní a ona hned nahodí nechápavý výraz. Prohlížím si ji se slzami v očích a nemůžu sakra uvěřit tomu, že tady přede mnou opravdu stojí. Všimnu si řetízku kolem jejího krku, ke kterému natáhnu ruku. Usměju se, když prstem přejedu po začátečním písmenu jména mé sestry.

Věděla jsem, že je Becky někde schovaná, ale ani za nic by mě nenapadlo, že bude tady u Harryho mámy. Proč by ji otec schoval sem? Myslela jsem, že bude chtít, aby byla co nejdál od Itálie a ona je pár hodin od něj. Jezdí za ní? A jestli ano, má dobrý vztah s Harrym? Pochybuji, protože by po sobě jinak nešli. Harry k němu nasadil špeha, aby zjistil, jak to mezi mnou a mým otcem je. Otec na něj přišel a zabil ho, přičemž Harry unesl mého bratra a nechal si za něj dát prachy, které byly falešný. Harry se tak rozhodl vykrást jeho kasino. Může to být ještě víc matoucí?

„Ahoj," pozdraví mě s velkým úsměvem. „Mám ho po mé mamince, líbí se ti?" zeptá se a sama se na přívěsek podívá.

„Ahoj, zlatíčko, moc se mi líbí," povím a přívěsek pustím.

„Vypadáš jako ona," řekne a natáhne k mé tváři ruku. Do očí se mi znovu nahrnou slzy a tentokrát mi po tvářích stečou. „Proč pláčeš?" zeptá se vyděšeně a rychle k sobě stáhne ruku jako by se bála, že mi ublížila.

„Tvoje maminka byla moje sestra," povím. „Jsou to slzy štěstí, že tě konečně vidím, zlato, viděla jsem tě naposled, když jsi byla ještě drobeček," usměju se. Becky si najednou založí ruce na hrudi a zavrtí hlavou. Našpulí pusinku a nahodí uražený pohled, který má po své mámě. „Teď jsi úplně jako tvoje maminka." Cvrnknu ji do nosu.

Zasměje se. „Jak se jmenuješ?"

„Raya, jsem tvoje teta," řeknu a jí se hned rozzáří oči. Skočí mi do náruče tak prudce, až se z toho posadím na zadek. Becky se zasměje a dál mě objímá. Obtočím kolem ní ruce a přitáhnu si ji blíž k sobě. Vím, že ji otec chtěl poslat daleko, tak mi docela nejde do hlavy, proč je tady u Harryho mámy, ale je mi to sakra jedno, jsem neskutečně ráda, že ji mám u sebe. Hledala jsem ji, ale jelikož jí otec změnil jméno, nemohla jsem se k ničemu dostat. Nikdy jsem nebyla tak šťastná jako v tuhle chvíli.

„Maminka mi moc chybí," zašeptá.

„Mně taky, zlato, ale kouká na nás z nebíčka a věř tomu, že na tebe dává pořád pozor, stejně jako tvůj tatínek," vydechnu.

„Můj tatínek?" Odtáhne se ode mě. „Ale můj tatínek je naživu," řekne a já přísahám, že jsem právě dostala infarkt. Zvednu se ze mě, vjedu si prsty do vlasů, snažíc se to rozdýchat. Becky pokrčí rameny a odběhne pryč. Vzdálím se od všech co nejdál, abych to mohla rozdýchat.

„Do hajzlu," zanadávám. Jak to ale mohl přežít? Když jsem šla malou Becky hledat, ležel na zemi hned vedle postýlky a vypadalo to, že je mrtvý. Možná jsem to prostě měla zkontrolovat, ale mě to ani nenapadlo, hlavní pro mě byla malá. „Kurva, teď dává všechno smysl," vydechnu a dojdu až na molo, kde se posadím a vložím obličej do dlaní.

„Co dává smysl, lásko?" ozve se za mnou chraplavý hlas a následné kroky. Zastaví se u mě, ale neposadí se, prostě jen stojí a já dám cokoliv za to, že se na mě dívá a probodává mě pohledem. Zvednu obličej z dlaní a zadívám se do jezera. Slyším, jak Harry něčím šustí a pak zaslechnu zvuk zapalovače.

„Už vím, kdo mě chce zabít," povím. „Jde po mně můj švagr."

Harry najednou dopadne vedle mě. „Píčovina." Vydechne kouř z cigarety. Periferním viděním zahlédnu, jak si přiloží cigaretu k ústům a vdechne do sebe všechny ty hnusný látky. Odtáhne si cigaretu od rtů a opře si ruku s cigaretou o pokrčené koleno.