Born To Kill || Harry Styles

Chapter 55

Přesně ve dvanáct odpoledne zastavujeme auta před základnou našeho gangu, kterému budu už za chvíli šéfovat a bude můj. Je to šílené. Nemyslela jsem si, že někdy nastane ten den, kdy převezmu korunu po otci. Vždy jsem si myslela, že to bude Chris, jakožto chlap, ale teď se děje to, že gang bude můj. Je to hrozně zvláštní. Na jednu stranu ho nechci, protože si myslím, že by se na tuhle pozici spíš hodil Chris, ale otec se rozhodl gang předat mně a tak jeho rozhodnutí musím respektovat.

Zhluboka se nadechnu, dívajíc se na otce, který vystupuje z auta. Rozklepanou rukou si otevřu dveře auta a taky vystoupím. Zayn i Chris mě hned následují. Zůstaneme stát u auta, mezitím co já sjíždím pohledem všechny otcovi muže, jenž stojí u základny. Pár z nich nevypadá úplně nadšeně, jakmile se na mě podívají a já to chápu. Není úplně zvyklé, aby gangu, ve kterým jsou především muži, šéfovala žena. Určitě bude plno lidí proti a plno lidí mě bude chtít sesadit, ale já to musím ustát a ukázat jim, že nejsem ořezávátko. Bude to neskutečně těžký úkol, ale s Harryho pomocí to jistě zvládnu.

Hnědé oči přesunu na otce, jenž ke mně přistoupí. „Jsi připravená?" zeptá se mě, dívajíc se na mě s nejistotou v hnědých očích.

„Jo," zalžu. Ve skutečnosti jsem posraná až za ušima. „ale tys mi něco slíbil," řeknu ihned. Zamračí se, jak si nemůže vzpomenout a tak tedy hlavou kývnu k Chrisovi. „Prosím, jen to zkus." Zašeptám, pokládajíc mu ruku na rameno. Otec se podívá na mojí ruku, kterou ihned stáhnu k sobě, jak divně se zatváří. Náš vztah nikdy nebude zdravej, což jsem už přijala, ale mohl by se aspoň trochu přetvařovat a dělat, že mnou tolik nepohrdá. To bych ale asi chtěla moc.

„Máš to mít." Pokrčí rameny. „Chrisi?" osloví mé dvojče, které si odkašle a podívá se na našeho otce. Všimnu si, jak se na mě Zayn usměje a trochu se od nás vzdálí, aby nám dal prostor. Pousměju se a pak se hned podívám na Chrise, který si stoupne vedle mě. Vidím na něm, jak moc se přemáhá, aby udržel emoce na uzdě. „Chci se ti omluvit. Vím, že nejsem otec roku, ale můžu se pokusit zlepšit."

Chris na chvíli skloní hlavu, jak přemýšlí nad jeho slovy. „To si děláš srandu." Ironicky se uchechtne a pak se na otce znovu podívá. „Já nestojím o tvoje zasraný kecy, já chci důkaz, že to myslíš vážně. Rayu jsi možná svými omluvami přesvědčil, ale u mě se ti to jen tak nepovede." S těmito slovy zamíří za Zaynem, načež si povzdechnu. No, měla jsem jinou představu, jak tohle skončí, ale nedivím se mu. Došla mu trpělivost.

„Tak vidíš, Rayo, bylo to k ničemu." Otec si odfrkne a pak nad tím jen mávne rukou jako kdyby mu na Chrisovi nezáleželo ani trochu. „Teď pojďme dovnitř, ať můžeme začít." A s těmito slovy se vydá ke dveřím základny, no já zůstanu stát nevěřícně na místě.

Hrozně na mě tímhle jeho postojem působí tak, že je mu úplně jedno, jak se cítíme, hlavně však Chris, což je hrozně zvláštní, protože mu vždy nadržoval. Tak proč se teď chová jako úplný kokot? Mám tendenci každého omlouvat, dokonce i otce a byla jsem ochotná mu dát ještě jednu šanci, jenže to, jak se chová, mě nutí se na něj totálně vysrat. Odmítnout tuhle funkci a nechat ho napospas jeho osudu. Chtěla jsem ho zatraceně zachránit před Bianchim, ale teď bych se nejradši jen dívala na to, jak si s ním Bianchi dělá co chce.

Zatnu zuby a nakonec se vydám za otcem. Nemám ani tušení, co budu sakra dělat a tak prostě jen bezmyšlenkovitě kráčím dlouhou chodbou základny. Procházím kolem skladů s drogami, zbraněmi, penězi a všemi různými kravinami. Ohlédnu se za sebe, abych viděla Zayna a Chrise, kteří mě následují. Otočím hlavu zpět a zahnu doleva, kde projdu kolem drahých obrazů, které někde kdysi ukradnul. Zastavím se před velkým sálem, kde se konají vždy nějaké důležité porady a tyhle podobný sešlosti. Anebo se tady prostě jen chlastá, jsou tu polonahý holky a hraje se tu několik her. Ošiju se, jak vejdu do oné místnosti. Uprostřed se nachází velký stůl s několika židlemi. Otec stojí u židle v čele stolu a několik důležitých lidí z jeho gangu, stojí u ostatních židlí.