Born To Kill || Harry Styles

Chapter 63

Harry's point of view

Ve chvíli, kdy se přední část toho pojebanýho domu zbortí, dám rozkaz, aby začalo to zasraný šílenství. Tohle je zkurvená válka a já jí hodlám vyhrát. Na konci si vezmu svojí ženu domů, udělám z ní zatracenou královnu a už nikdo si nedovolí na ni něco zkusit. Mám už po krk toho, jak ji každej chce využívat pro sebe. Neříkám, že jsem to taky nechtěl, ale věci se kurva změnily.

Moji a Diegovi lidi jsou obklíčený kolem domu, takže nikdo uvnitř nemá šanci se dostat ven. Dal jsem všem rozkazy, že nikdo, ale kurva nikdo, kromě mojí ženy, se nedostane ven. Jsem rozhodnutý to jednou pro vždy ukončit. Zabiju je všechny do jednoho. Nebudu kurva riskovat, že se pro Rayu vrátí. Vyhladím je všechny stejně jako ty kriply od Victora. Někteří sice utekli, ale děláme všechno, abychom je kurva našli. Je to zasraná mravenčí práce, ale mám to u prdele, dokud budou chodit po světě, nebudu úplně v klidu, protože nebude úplně v klidu ani Raya a na ní mi zatraceně záleží.

Odhodím nedopalek cigára na zem, spokojeně sledujíc, jak jdou k zemi všichni Alexovi i Danielovi poskoci. Kurevsky si to užívám. Zkontroluju zásobník svojí bouchačky a jakmile se přesvědčím, že je plnej, se dám ihned do kroku. Mířím dovnitř domu, ale ještě než k němu stihnu dojít, po mně někdo zařve:

„Stylesi!" Ozve se za mnou. „Kurva, stůj, ty kokote!" Ihned poznám ten zasranej hlas. S úšklebkem se teda zastavím a otočím se čelem k němu. Hned, jak ke mně doběhne, mě probodne pohledem. „Jo, dobře, měl si pravdu!" Vyjekne po mně Pákistánec s neskrývanou nenávistí v hlase. Jasně že jsem kurva měl pravdu. Bylo mi hned jasný, že ji vzali sem, jenže Malik se prostě musel přesvědčit sám.

„Za jiných okolností bych si to kurevsky užil, teď mi ale pojď pomoct zabít ty zmrdy." Kývnu hlavou k domu. Zayn se podívá na dům, neváhá ale ani chvíli a hned přikývne. Oba nás ale zaujme auto, který zastaví smykem u Diega, kterej odskočí stranou, nadávajíc něco ve Španělštině. Z auta se vyřítí Chris i s tím blonďatým skřetem Horanem. A díky tomu si kurva všimnu, že někdo stojí u stodoly hned za nimi. Zamračím se, dívajíc se na Alexe. Nic nedělá, jen na mě čumí jako kokot a pak zaleze dovnitř, takže hned pochopim.

„Co je?" Zeptá se nechápavě Zayn a pak se podívá na stodolu. „To ne, kurva, tam nejdu."

„Je tam zkurvenec Alex." Otočím se zase k němu.

Zayn se hned zaměří na moje zasraný skleněný oko. „Chceš tam fakt jít a oživit si ty zasraný vzpomínky?" Odkašle si.

Nic mu na to neřeknu, jen se odvrátím od domu. Mířím směrem k tý zasraný stodole, kde se už od doby, co jsme byly děcka, dějou všechny ty zvěrstva. Cestou mávnu na partu nějakých cápků, kteří se na nás zaměří pohledy, jak kolem nich procházíme. Naštěstí nejsou debilní a hned pochopí, že po nich chci, aby šli s náma. Nejsem kokot, abych tam šel jen s Malikem. Alex tam stoprocentně nebude sám. Měl bych jít hledat Rayu, kurva že jo, ale i tak jako totální kokot rozrazím dveře a vejdu dovnitř s bouchačkou v ruce.

Nejde si kurva nevšimnout těch plno různých nástrojů, kterými jsme byli nejednou týraný. Dětství moje, Malikovo, ani Victorovo, nebylo tak růžový. Daniel nás cvičil kurevsky drsně. Nebál se nás jenom tak postřelit, jen abychom si na tu bolest zvykli. Lámal nám kosti a nutil nás mezi sebou bojovat, abychom se naučili nevnímat bolest a bít se zuby nehty. Při jednom takovým zkurveným výcviku jsem přišel o oko. Kurevsky to tady nenávidím a jakmile tu skončím, podpálím to.

„Harry, tak si nás našel," ozve se stodolou zkurvenec Alex. Vyjde ze stínů s úmyslem, aby působil strašně tajemně, ale působí spíš jako největší kokot pod sluncem.