Born To Kill || Harry Styles

Chapter 30

Hned takhle na začátek bych se chtěla omluvit jestli se v kapitole objeví nějaké chyby. Občas se stane, že si jich nevšimnu :)

Teď už dost zdržování a užijte si kapitolu <3

******

Jsem nervózní při představě, jak teď budeme s Harrym o samotě. Je mezi námi nějaké napětí po tom, co mě zachránil a objímal mě. Něco se mezi námi změnilo, nedokážu však říct co. Zajímá mě jestli to cítím jenom já, nebo jestli to cítí i Harry a i kdyby to cítil, jistě mu to bude jedno.

Pořád jsem dost neklidná ohledně kluků, kteří zůstali v Corleone sami. Vím, že se o sebe dokážou postarat sami, jen jim klidně může hrozit nějaké nebezpečí. Nikdo totiž neví kde je Victor, Luca či Carlos. Cítím se blbě, když já jsem tady v bezpečí a oni jsou na ráně.

Prohrábnu si vlasy. Harry najednou zastaví svojí nádhernou Audi před starším bytovým domem s bílou omítkou, z levé části domu roste popínavá rostlina, která se různě kroutí kolem oken s modrými rámy. Vypadá to zatraceně hezky. Harry vypne motor a z auta vystoupí. S nádechem z auta taky vystoupím a zabouchnu dveře. Kudrnáč auto zamkne a pak se beze slova vydá k hnědým dveřím, kde namačká kód, dveře zabzučí a on pak jen do dveří strčí. Přidrží mi dveře, načež kolem něj proklouznu na chodbu. Po celé jedné straně na zdi jsou pověšené oprýskané schránky. S úsměvem následuji Harryho ke schodům s černým zábradlím.

„Sakra," vydechnu, snažíc se popadnout dech, jakmile vyběhneme schody do čtvrtého patra, které je díky bohu poslední. Na další patro bych už neměla sílu. Moje kondička hodně strádá, rozhodně bych s tím potřebovala něco udělat, ale nevěřím tomu, že by mě Harry pustil ven, abych si mohla zaběhat.

„Ale neříkej, že tě tak dostali čtyři patra." Ušklíbne se na mě.

Kývnu. „Moje plíce jsou ještě v autě."

Harry se zasměje, což mi na tváři vykouzlí upřímný úsměv, jenž se snažím zahnat. Zavrtím nad sebou hlavou, sledujíc, jak strčí klíč do zámku dvoukřídlých bílých dveří. Vezme za kliku a strčí do dveří, načež vejde dovnitř a já ho hned následuji. Zuju si boty v malé chodbičce. Zvědavě přejdu do velké místnosti, která spojuje kuchyň s obývacím pokojem i ložnicí. Hned vedle dveří z chodby je rohová kuchyňská linka s ostrůvkem, u něhož jsou dvě barové židličky. Kousek od ostrůvku je pak malá pohovka s konferenčním stolkem, hned naproti je na zdi přidělaná televize. A úplně vzadu v rohu vedle okna je velká manželská postel. Nejvíc mě ale zaujme schodiště, které vede nahoru.

„Páni," vydechnu v úžasu. Vypadá to tady hrozně útulně a rozhodně se mi tady líbí víc než v Harryho vile. „To je nádhera," usměju se, dívajíc se na Harryho.

Pokrčí rameny. „Není to nic moc." Mávne nad tím rukou a odvrátí se ode mě, takže protočím očima.

Ukážu rukou nahoru. „Co je tam nahoře?" zeptám se zvědavě, ale celou dobu sleduji, jak míří ke kuchyňské lince a otevře jednu z horních skříněk.

„Běž se podívat," odpoví mi a začne se ve skříňce přehrabovat.

„Tak jo." Otočím se na podpatku a rozejdu se ke schodům s úplně stejným černým zábradlím jako je na chodbě. Prsty jemně přejedu po zábradlí, jak stoupám po schodech nahoru. Jakmile vyběhnu poslední schod, spadne mi brada na zem. „To je ráj." Obdivně hvízdnu a naprosto bezmyšlenkovitě dojdu k jedné z knihoven a přejedu prsty po hřbetě jedné z mnoha knih. Knihovna je vážně velká, je v ní několik knih různých žánrů a v různých jazycích, a přesně uprostřed tohoto patra se nachází mohutný pracovní stůl s lampičkou a s chaoticky poskládanými knihami na sobě. Dojdu k zábradlí, odkud krásně vidím na celý byt, a zaměřím se pohledem na Harryho, jenž si právě prohrabuje vlasy.