Born To Kill || Harry Styles

Chapter 19

Hii, udělala jsem novej trailer, kterej mi dal neskutečně zabrat, ale s výsledkem jsem spokojená. Rozhodně mi přijde lepší než ten původní :d Byla bych ráda, kdybyste se na něj koukli a třeba mi napsali jak se vám líbí. Děkujuuu ❤️

***

Nejistě našlapuji temnou uličkou a snažím se najít cestu ven, ale nikde ji nevidím. Je mi neskutečná zima, protože jsem tady jen v dlouhém tričku a našlapuji bosky po ledové zemi. Tisknu si k sobě ruce a z mých očí nekontrolovatelně tečou slzy, celé mé tělo se třese, ale těžko říct jestli je to převážně ze zimy nebo z toho strachu, který se mě pomalu zmocňuje a svírá mi hrdlo až mám pocit, že nemůžu pomalu ani dýchat. Sáhnu si jednou rukou na krk, snažíc se nadechnout, ale mám pocit, že je to nemožné. Slyším v dáli nějaké zvuky, ale nejsem schopná zvednout hlavu a podívat se, jsem příliš zabraná do snahy se nadechnout.

„Rayo, proč si nás nechala zemřít?" ozve se mámin hlas těsně za mnou. Ucítím letmý dotek na svých zádech, který mi vrátí dech. Ihned se tím směrem otočím a podívám se do jejích krásných očí.

„Maminko," vydechnu a chci ji obejmout, ale najednou se přede mnou rozplyne jako pára nad hrncem. Hlasitě zavzlykám a jednou rukou se zapřu o zeď a dám se do kroku. „Mami! Mami, prosím, kde jsi?! Nenechávej mě tady!" křičím na ni a běžím podél zdi někam do tmy.

„Nechala si nás zemřít!" ozve se hlasitější hlas a já se znovu otočím a vtom spatřím před sebou klečet mámu i všechny mé sestry. Jsou svázané, uplakané a strašně vyděšené. Chci se k nim rozejít a rozvázat je, ale mou pozornost upoutá osoba, která se za nimi vynoří. Má na hlavě kapuci, takže jí nevidím do očí. Vytáhne zpoza lemu kalhot zbraň a přímo přede mnou všechny střelí zezadu do hlavy.

„Ne!" Hlasitě zařvu a chci se k nim rozběhnout, ale osoba si najednou sundá kapuci a já se pořádně podívám na vraha. „Ne," zašeptám, když uvidím samu sebe.

„Kurva, tak už se prober!" zařve někdo a já v tu chvíli otevřu oči a posadím se, shazujíc ze sebe deku, jaké mi je horko. Chytím se za krk, abych si byla jistá, že je všechno v pohodě. Prohrábnu si vlasy směrem dozadu a podívám se uslzenýma očima na toho dotyčného. „Příště buď od tý lásky a neřvi ze snu!" prskne po mně nepříjemně Zayn, jak na něj jen zmateně zírám. Sjedu ho očima a celkem mě překvapí, že se sem rozhodl jít jen v boxerkách. Jako neříkám, má sexy tělo a jako bonus je, že je potetovaný, ale je to Zayn, tudíž to se mnou nic nedělá.

„Jo, protože já si to ve spánku rozhodně uhlídám," řeknu kousavě a prohrábnu si vlasy směrem dozadu.

„Udělej si to jak chceš, ale příště si to kurva dvakrát rozmysli! Musel jsem jak kokot jít já, protože jsou všichni neschopný čůráci!" prská a konečně odtud míří pryč. Sleduji ho, jak prochází kolem Harryho a mně až teď dojde, že je fakt tady. Ihned od něj pohled odvrátím a sednu si do tureckého sedu a chytím se za hlavu, abych se trochu vzchopila a přestala se třást.

„Za půl hodiny buď připravená v tělocvičně," řekne svým chraplavým hlasem a opustí můj pokoj.

„Jak jinak," zašeptám a šoupnu se ke kraji postele. Spustím nohy z postele a zamířím do koupelny, kde si vyčistím zuby. Mohla bych si dát i sprchu ale vzhledem k tomu, že jdu trénovat, to úplně nemá cenu. Dnešní trénink po takovém snu bude opravdu zajímavý. Už teď nemůžu pomalu myslet na nic jiného než na tu noční můru. Už dlouho se mi nic takového nezdálo. Ze začátku, co jsem o svou rodinu přišla, se mi přesně tenhle sen zdával zpravidla každou noc po dobu čtyř měsíců až to docházelo do bodu, kdy jsem se snažila nespat, ale pokaždé jsem stejně odpadla a zdálo se mi to. A teď za to jistě může všechno to, co jsme si s Harrym včera řekli, moje debilní podvědomí si to převzalo po svým a moje největší noční můra se vrátila. Panebože, hlavně ať to netrvá zase čtyři měsíce.