Born To Kill || Harry Styles

Chapter 9

Chris' point of view.

Projede mnou zvláštní pocit, když vystoupím z auta před sídlem naší rodiny, kde zemřely moje sestry a moje matka. Raya mě tady tu noc kdy utekla, nechala, ale já šel hned za ní. Bylo to v den, kdy jsme je našli a od té doby jsem tady nebyl ani já a ani ona. Nechce se mi vstoupit dovnitř ani za milion. Nejradši bych se hned teď otočil na podpatku a šel najít mé dvojče. Potřebuju vědět, kde ta holka je a potřebuju ji dostat do bezpečí. Nemyslím si totiž, že by u Stylese v bezpečí byla. 

Stočím pohled k mému tátovi, který si stoupne vedle mě a s rukou položenou kolem mých ramen mě dovede dovnitř domu jako by se bál, že tam nevstoupím. A fakt nechci, raději bych bydlel v zahradním domku, ne uvnitř jeho sídla. Pořád mám před očima to, jak jsme je našli. V tu dobu jsem byl v šoku, ale musel jsem hned jednat a dát to vědět otci. Možná mi ani pořádně nedocházelo, že jsou mrtvé. Zabili i naší nejmladší sestřičku Alex. Byla tak zatraceně malá stejně jako syn naší nejstarší sestry. Jak někdo může mít žaludek zabít dvě nevinné děti?

„Kde je malá Becky?" zeptám se otce, když vstoupíme dovnitř vily. Pořád je tu všechno stejné jen v obýváku je to jiné. Musím odvrátit pohled od místa, kde jsme je našli. Místo bílého koberce je černý a stejně tak i pohovka a všechen nábytek, dokonce i závěsy, jako by tím otec chtěl říct, co se tu odehrálo. Nelíbí se mi to. Proč se prostě neodstěhoval? 

„V bezpečí. Změnil jsem jí jméno a poslal ji s její chůvou do Švýcarska. Tam budou obě v bezpečí. Nemůžu riskovat, že se Victor vrátí a dokončí svou práci," odpoví mi otec a kývne hlavou k jeho pracovně, načež mě pustí a sám se dovnitř jeho pracovny rozejde. 

Zamračím se. Nemůžu uvěřit, že jsme celou dobu byli po boku někoho, kdo nám zabil rodinu. Plánoval zabít i nás, když jsme za ním přišli s tím, že chceme k němu do gangu? Plánoval si mou sestru vzít a až by získal impérium mého otce, zabil by ji a pak i mě? Kdybych zatraceně věděl, vedle jakého hajzla jsem byl, zabil bych ho už dávno a pomstil celou svou rodinu. Tím, že zabil naše sestry, naší matku a muže našich sester a jejich děti, rozvrátil celou rodinu. Zbyli jsme jen čtyři z naší velké rodiny. Bylo nás tolik a teď jsme jen čtyři. Otec vyhodil mou sestru a tím ztratil i mě, protože ať ho mám sebevíc rád, je Raya moje dvojče a vždycky to budeme my dva proti celému světu. Musím ji najít.

Vejdu do pracovny mého otce a hned se posadím na kožené křeslo před jeho stolem. Cítím hrozný tlak na hrudi, není mi vůbec dobře z atmosféry v domě. Po zádech mi běhá mráz a tak celkově mi je divně. Necítím se úplně okay. 

„Pomůžeš mi najít Rayu?" zeptám se, když si sedne za svůj stůl a opře se do křesla s překříženýma rukama na hrudi. V jeho světle hnědých očích se objeví naštvání. Až teď mi dojde, jak moc Rayu nenávidí, dává ji za zlé, že přišel o svou ženu a o své holčičky, ale není to její chyba. Neseme na tom podíl viny stejně. 

„Christiane, tvojí sestru opravdu-"

„Raya, jmenuje se Raya!" vyhrknu čímž mu skočím do řeči. Za celou dobu, co jsem s ním, nevyslovil její jméno, vždy řekl jen "tvoje sestra". To jí tak moc opovrhuje, že nemůže vyslovit její jméno? On sám jí tohle jméno vybral. Pamatuji si, jak nám vždy s matkou tvrdili, že moje jméno vybrala ona a jméno mé sestry vybral on. Tak proč ji prostě nemůže říct normálně? Kdyby byla v místnosti s námi, tak ji nazve jak? "Christianovo sestro"?

„Znáš mě moc dobře na to, abys věděl, že nevyslovuji jména zrádců. Nosí to smůlu, mio figlio," pronese a natáhne se na stůl po křišťálové karase a nalije si z ní do skleničky whisky.