Born To Kill || Harry Styles

Chapter 43

Kráčím tmavou ulicí, která je zatraceně strašidelná. Podívám se nad sebe, když se z nebe spustí prudký liják, který okamžitě zmáčí moje oblečení. Dám se do běhu, když vtom se za mnou ozve pobavený smích. Mým tělem projede vlna paniky, vlna strachu a toho hrozného pocitu beznaděje. V momentě, kdy za sebou zaslechnu kroky, se dávám do ještě rychlejšího běhu. Na konci ulice zahnu doprava a ocitnu se ve slepé uličce. Zakleju, rychle se otočím a když se chci zase rozběhnout pryč, objeví se přede mnou tajemná postava v černém kabátě a černém klobouku.

Zvedne ke mně pohled. „Chyběl jsem ti?" Svýma modrýma očima se zabodne do mých až mám pocit, že mi vidí až do duše.

„V-Victore?" zalapám po dechu. „Jsi...máš být..."

„Co, miláčku? Mrtvej?" Olízne si rty. „Mhm, přišel jsem si pro tebe, víš? Zemřeš se mnou." Zvedne ke mně ruku s pistolí v ruce, kterou odjistí.

Vzlyknu. „Prosím, nedělej to."

„Konečně budeme spolu," řekne a vystřelí.

Rychle otevřu oči, lapajíc po dechu. Strhnu ze sebe peřinu, rychle se posadím a sáhnu si na břicho, abych se ujistila, že nejsem postřelená, že jsem v pohodě. Rukou si otřu ubrečené oči a spustím nohy z postele, zvednu se a stáhnu si tričko na spaní o něco níž. Následně se vydám ze svého pokoje dolů, abych si vzala vodu a trochu se uklidnila. Nenávidím tyhle noční můry, kdy se mi zdá, jak zemřu. Nemám ani tušení co to sakra znamená, ale dávám vinu tomu všemu, co se za posledních pár dní stalo.

Zastavím se až v kuchyni, kde si naliju do sklenice vodu a hltavě se napiju. Položím sklenici do dřezu a vydám se zase zpátky. Jak procházím kolem Harryho pracovny, zaslechnu z ní nějakou ránu a jeho nadávky. S nakrčeným obočím chytím za kliku a vejdu dovnitř. Harry sbírá ze země nějaké knihy přičemž mumlá jednu nadávku za druhou. Posbírá knihy a zvedne se, jeho živé oko se zaměří mým směrem. Hodí knihy zpátky na stůl. „Jsi v pohodě?" zeptá se hned, jak si všimne mého ubrečeného obličeje.

„Uh, jo, jen zlý sen." Mávnu rukou. „Slyšela jsem ránu, tak jsem se šla podívat jestli je všechno v pohodě." Nakloním hlavu na stranu, když se bokem opře o svůj stůl se založenýma rukama na hrudi.

Kývne, ale nic víc neříká, jen mě sleduje. Jemně se pousměju a pak se k němu otočím zády, vydám se zpátky ke dveřím, ale zastavím se v pohybu. „Uh, Harry?" oslovím ho a zase se k němu otočím čelem, trhnu sebou, jak se ho leknu, když ho uvidím blízko u mě. Položí ruce na mé boky a přitiskne si mě blíž k sobě. Pousměju se a spojím ruce za jeho krkem.

„Co, lásko?" poví svým chraplavým hlasem, který mi přijde o něco víc chraplavější než normálně.

„Bojím se spát sama, uhm.." odmlčím se, když se na jeho tváři objeví úšklebek, jak mu hned dojde o co ho chci požádat. „..mohla bych spát u tebe, prosím?"

„O to kurva prosit nemusíš," poví a jednou rukou zabloudí pod moje tričko na spaní. Dotkne se mé pokožky na zádech až mi podél páteře přeběhne mráz.

Odkašlu si. „Není tady nějaké horko?"

„A bude ti ještě větší," zachraptí a položí ruce na můj zadek, který stiskne, jemně vzdychnu a v tu chvíli mě popadne za ruku a vydá se se mnou přes jeho dům nahoru do patra. Snažím se zahnat ten blbý úsměv, ale moc mi to nejde. Dotáhne mě až do svého pokoje, kde jsem ještě nebyla. Nikoho by asi nepřekvapilo, že má všechen nábytek v černé barvě, dokonce má i černé povlečení, což by určitě nikdo nečekal.