Born To Kill || Harry Styles

Chapter 52

Cesta domů probíhá v tichosti. Měla jsem, a pořád mám, hrozný nutkání po něm začít vřískat, aby mi to konečně vysvětlil, ale udržela jsem se. Stejně by to vedlo k ještě větší hádce, ke které se stejně schyluje, protože je Harry nasraný a i já jsem, takže je víceméně jasné, že někdo z nás neudrží emoce na uzdě. No, i tak si to chci ale nechat na doma, tam je alespoň kam utéct, kdežto tady bych musela vyskočit za jízdy z auta a to by asi nebylo moc chytré a taky by to bolelo.

Harry zastaví auto na příjezdové cestě a hned z auta vystoupí. Vzteky praští s dveřmi a nasraně pokračuje dovnitř domu. Protočím očima a nakonec taky z auta vystoupím a hned ho následuju. Cítím se trochu divně, protože to já bych tady měla být ta nasraná. To on mi něco zatajil ohledně mého otce, tak kdo má tady do prdele větší právo tvářit se jako debil, mlátit dveřmi a hysterčit?

„Harry, můžeš se mnou už konečně mluvit?" Začnu v klidu, snažíc se udržet ten vztek na uzdě, protože se na jednu stranu hádat nechci, ale na tu druhou bych ho nejradši seřvala na tři doby. Harry se zastaví uprostřed obývacího pokoje. Očekávám, že konečně něco řekne, ale jen mávne rukou a dá se znovu do kroku. Nevěřícně sleduju, jak míří ke dveřím pod schody, kde má svou pracovnu. „Nemůžeš od toho utíkat! Tady jde o mého otce, sakra! Takže mi řekni, co víš! Nic jiného po tobě nechci!" Opravdu jsem se hodně snažila na něj neřvat, ale nešlo to jinak.

Rozrazím dveře pracovny, jak je za sebou zabouchne a vletím dovnitř. Je mi úplně jedno, jak to nesnáší, chci svoje odpovědi, kór když se tu jedná o mojí rodinu. Táta není zrovna svatoušek ani otec roku, ale i přes všechny ty věci je to pořád můj táta a já chci vědět, co se s ním děje a proč to kurva ví on a ne já. Se založenýma rukama na hrudi čekám, co mi k tomu řekne.

„Na to se nejdřív potřebuju trochu sjet, kurva. Nechtěl jsem tohle s tebou řešit, protože jsem do píči myslel, že ti to řekne dneska sám, ale očividně k tomu nemá koule." Odfrkne si. Zamračím se, jak ze šuplíku vyndá pytlíček s bílým svinstvem. Ihned přejdu k jeho stolu a natáhnu k němu ruku.

„Neber si to, prosím." Ukážu na to svinstvo v jeho ruce. Harryho živé oko potemní, ale nic si z toho nedělám, nechci, aby si to vzal. Věděla jsem, že si čas od času něco vezme, ale nikdy jsem ho u toho neviděla a vidět to ani nechci stejně jako kurva nechci, aby to bral. Jasně, zakázat mu to nemůžu, ale můžu to aspoň zkusit.

„Nechci ti to říkat ve víceméně střízlivým stavu." Zamračí se, sedne si na židli a pytlíček otevře. Jakmile se chystá na hřbet ruky to svinstvo nasypat, natáhnu se po jeho ruce a chytím ho za zápěstí. Ihned mi věnuje vražednej pohled, ale nebojím se ho. Vím, že by mi neublížil. „Lásko," zavrčí po mně varovně, no ani tak ho nepustím.

„Uděláš to akorát horší, Harry. Jestli ti na mně aspoň trochu záleží, tak si to nevezmeš a řekneš mi, co víš. Nemůžeš mi nepříjemný věci říkat pokaždý sjetej." Řeknu a pak jeho ruku pustím. Harry zavrčí, vytrhne se mi ze sevření a zůstane civět na to svinstvo v jeho ruce. Když už to chci vzdát a prostě odejít a sehnat si ty informace přímo od otce, mě kudrnáč překvapí a pytlíček hodí do koše. Dobře, tohle jsem nečekala.

„Sedni si." Ukáže rukou na židli před jeho stolem a tak se prostě posedím ještě celá mimo z toho, že mě poslechl. „Vzhledem k tomu, že tvůj otec dohodl svatbu mezi Chrisem a Elisou, která se dvakrát nepovedla, je v dost velkým průseru, lásko." Přejde před svůj stůl přímo přede mě. Zvednu k němu hlavu, snažíc se v jeho obličeji najít něco, co mi řekne, jak si tu ze mě jenom střílí i když sama vím, že je to pravda. Bylo mi hned jasné, že s tím otec bude mít hodně problém, jelikož nedostál svému slovu, nesplnil smlouvu a tak musí zaplatit životem. Krutý, ale jsou to pravidla našeho světa.