Born To Kill || Harry Styles

Chapter 11

S hlubokým nádechem a následným výdechem stisknu kulatou kliku u dveří a otočím s ní. Dveře pootevřu a jakmile si dodám trochu odvahy, je otevřu a vejdu dovnitř jeho pracovny. Ihned mi spadne pohled na střepy vedle dveří. Vyhnu se jim a dveře za sebou zabouchnu, dívajíc se na Harryho. Stojí ke mně zády u okna, rukama je zapřený o parapet a hlasitě oddechuje. Nikdy mi nikdo nenaháněl takový strach jako on. Bojím se teď byť jen promluvit, aby po mně něco nehodil, nebo aby nehodil se mnou. Pozoruji jeho záda a i pod tričkem, které má na sobě, je vidět, jak je napnutý. 

„Chtěl si se mnou mluvit?" Nakonec se odvážím a promluvím. Harry se napne ještě víc, když zaslechne můj hlas. Co se ksakru stalo tak hrozného, že tak moc vyvádí? Můj otec mu nedal přesnou částku peněz? Nebo mu dal falešné? To by celkem i na mého otce sedělo, protože to dělal vždy, když se někomu chtěl vysmát a pro mé dobro doufám, že to neudělal. „Harry?" Oslovím ho, když nic neříká a dál nahlas oddechuje jako vzteklé zvíře. 

„Můžeš mi vysvětlit, co je s tvojí rodinou kurva špatně?!" Zakřičí a otočí se ke mně. Nechápavě nakrčím obočí, když hodí na stůl nějaké fotografie. Přistoupím blíž ke stolu a vezmu si fotografie do ruky. Prohlížím si jednu po druhé a při každé další se mi zvedá žaludek.

„Co to je?" Vydechnu s žaludkem jako na vodě.

„To je zatraceně rozřezaný člověk, lásko!" Zvýší opět hlas. „Byl to můj nejlepší špion, kurva! Věděl to. Kurva, že věděl, že ho špehuje!" 

„Bylo to u těch peněz?" Ptám se dál a fotografie odložím stranou. Tohle přesně dělá můj otec, když chytne nějakou krysu, nebo někoho, kdo ho sleduje. Nikdy se s nikým moc nepáře, doslova ho rozkrájí na kousky. Je to nechutné, jenže takhle to prostě chodí. „Proč ho sledoval?" Ptám se dál, mezitímco si Harry frustrovaně prohrabává vlasy.

„Abych si byl jistý, jak to kurva mezi tebou a tvým zajebaným otcem funguje. Byl nasazený u něj v gangu. Chtěl jsem do píči vědět, jestli tě tvůj zasraný otec bude hledat, když tě unesu!" Praští do stolu. Děkuji za upřímnost. 

„Chceš se mu pomstít, že?" Pozvednu obočí. I když Harry vypadá jako někdo, kdo se o ostatní nezajímá, tak je mi jasné, že své lidi pomstí. Dělá to každý boss a Harry jistě nebude výjimkou. 

„To si kurva piš, protože ten zmrd..." Přeruší ho otevření dveří. Ihned se k nim otočím. Spatřím vyděšený obličej mého kamaráda, který je víc bledý než bílá zeď za ním. Elliott za sebou zavře dveře a Harry se najednou dá do kroku. Překoná těch pár metrů a vezme Elliotta pod krkem.

„Ty jsi úplně k hovnu, Mori! Kolikrát jsem ti do píči říkal, že když přebíráš od někoho prachy, máš se přesvědčit, že je tam přesná částka anebo že nejsou falešný?!" Zařve mu do obličeje a vrazí mu do nosu pořádnou ránu a pak ho pustí. Elliott od něj vyděšeně couvne několik kroků dozadu a chytí se za krvácející nos. Stojím vedle nich a jen vyděšeně pozoruji Harryho, který ho znovu uhodí. 

„Dost!" Okřiknu ho, snažíc se k něm dostat, ale odstrčí mě jednou rukou tak silně, až neudržím rovnováhu a spadnu přímo na zadek a dlaní se zapřu přímo o střep, který se mi zabodne do dlaně. „Do hajzlu!" Zanadávám a v tu samou chvíli se ke mně stočí zelenomodrý pohled. Očima sjede na mou ruku. Syknu, když se rány dotknu, ale rozhodně to není nic oproti Elliottovi. Nechápu mého zatraceného otce, že mu dal falešné peníze. Jen se modlím, abych to neodnesla i já, protože Harry momentálně vypadá tak, že by mu nedělalo problém ublížit i mně.

„Jsi kurva normální?!" Ozve se najednou Elliott, který se od něj snaží dostat a jít za mnou, jenže Harry mu vrazí několik dalších ran do obličeje, že Elliott nakonec zůstane ležet nehnutě na zemi. Nahlas vzlyknu, i když se snažím zůstat v klidu, a rychle po kolenou k Elliottovi přelezu a položím ruce na jeho hruď. Harry se odtáhne a s odfrknutím si stoupne dál od nás.