Born To Kill || Harry Styles

Chapter 6

Podívám se na Louise, který sedí vedle mě a zírá do svého mobilu, sleduje nějaká vtipná videa se zvířaty a děsně divně se u toho šklebí. Odvrátím od něj pohled zpátky před sebe, jak na sobě ucítím Stylesův intenzivní pohled. Dívá se na mě se zájmem a jeho kámoš Liam vedle něj se na mě dívá úplně stejně. Začnu se pod jejich pohledy cítit nervózně a tak se zamračím, jak nejlíp to dokážu. Polknu sarkastickou poznámku a zadívám se na své nohy, snažíc se vymyslet, co sakra budu dělat. Nemůžu dopustit, aby se Chrisovi něco stalo, a tak hádám, budu muset spolupracovat. Nemůžu sakra uvěřit, že mě chce přes něj vydírat. Měla jsem Chrise prostě nechat doma v Itálii za každou cenu. Až moc jsem ho ohrozila. 

„Odkud víš, kdo jsem?" Zvednu pohled zpátky ke Stylesovi, který se uchechtne.

„Takže přiznáváš, že jsi Falconeho dcera?" Zúží na mě své oči.

„Stejně to víš, tak co bych měla přiznávat. Kdyby sis nebyl jistej, tak tady nejsme." Snažím se zůstat v klidu, ale jde to horko těžko. Cítím, jak se mi opět začíná v žilách vařit krev. Někdy bych vážně potřebovala odbornou pomoc. Jenže tyhle záchvaty vzteku mám dědičný a pochybuji, že by mi někdo mohl pomoct.

„Ty vole, ona je i chytrá," uchechtne se Liam. „moc na to nevypadáš." Pozvedne obočí a Louis se vedle mě jeho poznámce zasměje. Musím si zarýt nehty do dlaně, abych se uklidnila.

Rozhodnu se ty dva neřešit a získat Stylesovu odpověď. „Tak odkud to víš." 

„Jsem Styles, lásko, já vím všechno," ušklíbne se. 

„Jasně, tak pak víš, že jsem od něj utekla, zradila ho a on mě teď nenávidí." Pozvednu na něj obočí. „Zřekl se mě."

„Jsi si jistá?" zeptá se mě jako by snad věděl něco, co já nevím, a rozhodně se mi to nelíbí. Jasně, že jsem si jistá. Vpálil mi to do očí. Nechtěl, abych se dál nazývala jeho dcerou. Poslechla jsem ho a vzala si random příjmení, na které jsem si nechala udělat falešné doklady stejně jako Chrisovi. Nikdo nikdy neměl vědět pravdu. 

Zavrtím hlavou a pohodlněji se opřu o opěradlo sedačky, snažíc se nemyslet na jeho slova, jinak by mi z toho hlava bouchla. Už takhle mi stačí, že zatraceně nemám ani tušení, co se tady děje a kde je můj bratr. Vytvářím si díky tomu šílené scénáře a to už je na mě víc než dost. Jestli mám tuhle situaci zvládnout, musím se snažit moc nemyslet, musím zůstat v klidu a být schopná rychle vymyslet plán. 

„Ty sis ho měla vážně vzít?" ozve se najednou vedle mě Louis, který si získá mou pozornost.

„Jo." Trhnu rameny. Byla to vážně blbost.

„Tak proč si zdrhla?" zeptá se mě zvědavě.

„Protože mi došli věci, které jsem předtím neviděla," odpovím mu. 

„To nechápu." 

„To je jedno." 

„To není," ujme se slova Styles. „Prostě mu to řekni." Pobídne mě a já se na něj zamračím, nakonec si ale povzdechnu. Jestli chci vědět, kde je Chris, měla bych ho prostě poslechnout. Nechci se s nimi bavit o mém debilním rozhodnutí, ale co na tom. Za chvíli to stejně budou vědět všechny mafiánské rodiny/gangy.

„Zamilovala jsem se do jeho hezké stránky, kterou mi ukázal. Jasně, věděla jsem, že je špatný člověk a dělá hrozné věci, ale nic jsem nevěděla o tom, jak obchoduje s dětmi. Viděla jsem, jak asi dvacet malých dětí prodal do bordelu a jedno dítě zabil, když se pokusilo o útěk. Ihned mi došlo, že tohle není člověk, se kterým bych chtěla být. Zní to možná debilně, ale moje máma mě vychovala, abych byla jednou dobrá žena a matka, takže tohle mě zlomilo a došlo mi, že jsem ho vlastně ani nikdy nemilovala natolik, abych si ho chtěla vzít. Měla jsem jen růžové brýle." Trhnu rameny jako by to už bylo jedno, ale pořád mě to neskutečně trápí. Snažila jsem se ty děti najít a pomoct jim, ale nenašla jsem jediné dítě. Nemám ani tušení, kam je uklidili. Cítím se jako bych na tom nesla vinu i já, protože jsem jim nemohla pomoct.