Born To Kill || Harry Styles

Chapter 60

Raya's point of view

Podívám se zpátky na Alexe, který se napne v zádech, jakmile si jeho bratr sedne vedle něho. Něco mi říká, že má z Daniela pořádný strach, ale nedivím se, protože i já ho mám, jen to nechci dávat příliš najevo. Jenže to, jak se ten hajzl tváří, mě nutí stáhnout uši a dělat si svoje. I tak ho ale pozorně sleduju, aby mi neuniklo nic, co udělá, abych případně mohla rychle reagovat. Doufám, že si pro mě někdo od nás brzo přijde. Jsem tu jen pár hodin, ale už toho mám dost a teď to Daniel ještě povýšil na vyšší level. Sama se odtud nedostanu. Když nebude poblíž Daniel, bude to Alex, nebo Damian anebo jejich lidi a že jich tu je dost. Bůhví, jestli se někomu od nás vůbec podaří sem vtrhnout.

„Vždycky jsem svoje syny vedl k tomu, aby byli bezcitný." Začne najednou mluvit Daniel a tak ho jen poslouchám. „Zayn byl spíš fňukna, vadilo mu zabít i blbýho králíka." Ironicky se uchechtne. Mám chuť mu ten horký čaj, který mi Alex připravil, chrstnout do ksichtu. „Victor byl sociopat, na něj jsem byl hrdý, ale Harry..." Prohrábne si krátký vlasy směrem dozadu jako to má ve zvyku Harry. „...Harry byl loajální. Dělal to, co jsem po něm chtěl, takže když jsem přišel s plánem, jak získat velkou moc, skoro mě až prosil, aby to mohl udělat co nejdřív."

„Jakou velkou moc?" To, kam tím míří, se mi vůbec nelíbí.

„Velkou moc získá až se sňatkem s tebou. Věděl jsem ale, že bys mu do toho mohla kecat, máš úplně stejný práva jako on, což se mi kurva ani trochu nelíbí. Manželka mafiána má být jeho děvka a ne mít stejný práva."

„Prosím?!" Vypísknu, jakmile tohle z jeho huby vyjde. Jasně, že manželky mafiánů nemají taková práva jak v normálním sňatku, ale do prdele, mohl to říct normálně. Jestli s tímhle debilem Anne musela žít, pak ji velmi lituju. Nechci si ani představit, jaký teror musela zažívat.

„Nepřerušuj mě!" Zařve po mně a já okamžitě sklapnu. Jde z něj hroznej strach. „Přišel jsem s plánem, kdy tě Harry o svatební noci zabije a hádej co? Souhlasil." Zle se zasměje, kdežto já zapomenu i jak se jmenuju, zato si ale vybavím Louise a to, jak se mi něco snažil říct než ho Harry zabil. Co když se mi snažil říct právě tohle?

„Ne," vydechnu. „Nevěřím vám ani slovo. Harry by to neudělal, možná má trochu sklony k psychopatii, ale rozhodně nikdy by mě nezabil." Zavrtím hlavou.

„Kdybyste se předtím neznali, udělal by to. Jenže tys k němu musela přijít dřív, omotat si ho kolem prstu a udělat z něj zasranou chudinku! Totálně si ho zničila, holčičko. Byl dokonalý, ale teď je mi z něj akorát zle!"

„Jenom jsem mu ukázala, že není vůbec špatné vůbec něco cítit! Když jsem ho poznala, oba jsme byli rozbitý, ale vzájemně jsme si pomohli! Udělala jsem z něj člověka, když jste z něj udělal zvíře!" Zařvu po něm a rychle vylítnu na nohy. „Vy ho vůbec neznáte! Nevíte o něm vůbec nic! Přijde si pro mě a určitě vám oběma rozbije hubu za to, že jste se mě jen dotkli!" Rozhodím rukama. On se najednou vyšvihne na nohy a než stihnu uhnout, vrazí mi pořádnou facku, díky který mě pošle k zemi.

„Žádná děvka po mně nebude takhle řvát! Kdo si kurva myslíš, že seš?!" Skloní se ke mně, chytajíc mě za vlasy a vytáhne mě na nohy, zařvu bolestí, ale jeho to vůbec netrápí, spíš se ještě potěšeně usměje, jakou má radost z toho, že mi způsobuje bolest. „Nejradši bych tě hned teď zabil, ale počkám si až nás Harry najde a zabiju tě rovnou před ním." S těmito slovy mi znovu vrazí facku a nechá mě spadnout na zem. Pak mě jen překročí a se smíchem odejde.

A i když jsem se fakt snažila, slzám se neubráním. Zapřu se rukou o pohovku, snažíc se vstát, ale nemám už víc sílu a tak mi ruka podjede a já znovu zůstanu na zemi. Samou zoufalostí se rozvzlykám. Nikdy jsem si nepřála víc umřít jak právě v tuhle chvíli. Nemám sílu už být dál v této rodině. Posledních pár let se točí jen kolem Harryho rodiny a já už na to prostě nemám. Harryho miluju, ale jestli tohle přežiju, odejdu a už o mě nikdo nikdy neuslyší. Bude to tak zatraceně nejlepší.