Boj mezi Stevem a Tonym končí vyhnanstvím poloviny týmu Avengers. Black Widow se jim snaží pomoct utéct. Vše ještě zkomplikuje útok na Visona.
Romanogers, Clintasha a Brutasha (jen vzpomínky), Pepperony (vedlejší dějová linka)
Časová osa:
...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Oběť zúčtování --------------------
Její tělo jelo na autopilota. Během sekundy vybuchl svět před jejíma očima jen díky těm pár slovům. Tohle se přece nemohlo dít. Ne zase. Mysl se jí probírala vším zlým co ji potkalo zatímco auto, které řídilo její tělo ji vezlo přesně tam. Na to místo.
Tolik měsíců ho sledovala zapadat do tohohle prokletého domu s úsměvem na tváři. Vypadal šťastně.
Měla to sakra vědět.
Megan, zatracenej had na hrudi Steva Rogerse. Byla jen otázka času než uštkne. Jed jí odkapával z jejích lačných zubů ještě dřív než se zakousla. Jenže tohle byl mnohem nebezpečnější druh. Nejen že byl jedovatý, ale také škrtič. Zmámil, otrávil, aby se oběť nemohla bránit, a nakonec uškrtil. Dostal z ní poslední doušek dechu.
Jen při těch myšlenkách se jí samotné svírala hruď a bylo obtížné dýchat. Kyslík byl štiplavý a ostrý. Jako by se do jejích plic pouštěli tisíce jehliček, které se ji nakonec rozhodly roztrhat. A tak bylo mnohem jednodušší nedýchat.
Roztřeseně vystoupila z vozidla. Kolem policejní auta s rozsvícenými majáčky. A pár strážníků postávajících kolem. Nevnímala nic jiného než to, že tu byli. Ale pokud se jí snažili něco říct, nebo ji zastavit, neslyšela.
Vběhla do dveří a vystoupala tolik schodů, než narazila na otevřené dveře bytu. Stejně rychle jak vběhla dovnitř, byla zase vytlačena dvěma silnými pažemi ven. Stačilo to však na to, aby spatřila tu spoušť. Tolik krve jako po masakru z hororového filmu. Horší bylo, že tohle byl horor a zároveň realita.
Jeden z vyšetřovatelů držel zbraň zabalenou v průhledném pytlíku na důkazy. Chtěla na ně křičet, ať ji pustí. Ale dostala ze sebe jen podivné zakňučení raněného zvířete. Všechno se zdálo jako ve zpomaleném filmu. Pohyby, okolní svět se rozplýval v mlze. Hluk a slova byly jen šum, který nedával smysl.
Ten strážník na ni mluvil tím si byla jistá, co však říkal bylo záhadou. Slova která opustila jeho ústa se ztratila ještě dříve než dolehla k jejím uším. Jediné co dokázala vnímat byl šum krve, která jí vřela pod kůží.
Ani nestihla zpozorovat, že ji převzal další pár rukou. Nechala sebou smýkat ve směru, který ta osoba určovala a usadit se na místo spolujezdce.
Od chvíle co uviděla tu neskutečnou spoustu krve se všechno zdálo jako v nějakém podivném oparu nejasnosti. Nevzpomínala si, jak se dostala do nemocnice, ani jak dlouho na té zatracené chodbě čekali. Jen nervózně přecházela zleva doprava, mysl prázdná a výraz podivně vyděšený.
Tohle se prostě nemohlo dít, opakovala si to jako mantru a čekala, kdy tomu sama uvěří. Podivný rozcuch na hlavě od toho, jak si stále prohrabovala nervózně vlasy a nemálo jí jich zůstalo v dlani, po tom co zatáhla až příliš silně.
