Boj mezi Stevem a Tonym končí vyhnanstvím poloviny týmu Avengers. Black Widow se jim snaží pomoct utéct. Vše ještě zkomplikuje útok na Visona.
Romanogers, Clintasha a Brutasha (jen vzpomínky), Pepperony (vedlejší dějová linka)
Časová osa:
...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Musím zjistit jestli žije
--------------------
Quinjet přistál na rampě pozemku Avengers a vystoupila z něj pokořená skupina hrdinů. Selhali a to měli vepsáno ve tváři. Cítili se, jako kdyby to měli napsáno na čele. Vstoupili do liduprázdného komplexu. Každý z nich to měl namířeno do svého pokoje. Pořádně se umýt a převléct. Bruce zůstal zdrženlivě sedět ve společenské místnosti. Když zahajovali provoz tak se tam moc neukazoval a nakonec utekl. Neměl tam svůj koutek kde uchýlit hlavu. Z této myšlenky ho ale vytrhl Rhodey, který se pro něj vrátil. "Tony myslel i na tebe." Oslovil ho ze schodiště. Brucovi se objevila menší radost v obličeji a vydal se za ním. Rocket se procházel po místnosti a mapoval ji pohledem. Zkoumal každý kout. "Hej mývale, hlavně tady neudělej loužičku." Křikl na něj Rhodey a sám sebe pobavil.
"Připadá ti to vtipný jo?!" Zavrčel na něj nazpátek. "Jak vtipný bude až se probudíš bez těch nohou?" Ukázal směrem k jeho protéze díky které mohl chodit. "Dostal bych za ni spoustu jednotek." Oba zmizeli v horním patře a Rocket pokračoval v prohlížení. Bylo tu tak čisto. Ne jako u nich na lodi. Chyběl mu domov, jeho rodina. Mohl jen doufat, že neskončili stejně jako Groot. Kdyby tak byla možnost jak to zjistit. Jediné co mohl dělat, bylo čekat, jestli se neozvou, nebo nepřiletí.
Ze schodů seběhla Natasha a profrčela kolem něj přímo k jednomu ze stolů. Vypadal jako taková menší otevřená pracovna, co se pojila s kuchyní, obývákem a konferenční místností. Dalo se říct že to tu bylo dost multifunkční. Zastavila se na opačné straně stolu a zvedla sluchátko telefonu. Její prsty kmitaly rychlostí světla po klávesnici a vytočili číslo. Opřela se o stůl a poslouchala pípání které se ozývalo ve sluchátku. Srdce jí bušilo a čekala, kdy se ozve na druhé straně hlas. Ale nikdo se neozýval. Po nějaké době se spojení přerušilo pro nepřijetí hovoru. To ji ale nezastavilo. Číslo vytočila obratem znovu.
Po půl hodině se tam ukázal Steve. Převlečený a umytý, stále měl ještě mokré vlasy. "Když už jste mě vzali s sebou, tak by jste mě nemuseli ignorovat." Postavil se proti němu Rocket se založenýma rukama.
"Omlouvám se, nahoře je volný pokoj." Promluvil na něj svým uklidňujícím, nevinným tónem a ukázal směrem nahoru, že ho odvede.
"No sláva. Vypadám sice jako zvíře, ale nemusíte se tak ke mě chovat." Brblal dál.
"To nebyl náš záměr." Otočil se a mířil po schodech nahoru v závěsu s Rocketem.
"Ta holka je taky divná. Pořád ťuká do té krabičky a nechce si připustit že s ní mluvit nebude." Uchechtl se. To Stevovi kroky ale zastavilo a otočil opačným směrem. Sjel místnost pohledem a zastavil se až na Natashe. Stála u stolu a netrpělivě ťukala prstem do sluchátka, které měla u ucha.
