Boj mezi Stevem a Tonym končí vyhnanstvím poloviny týmu Avengers. Black Widow se jim snaží pomoct utéct. Vše ještě zkomplikuje útok na Visona.
Romanogers, Clintasha a Brutasha (jen vzpomínky), Pepperony (vedlejší dějová linka)
Časová osa:
...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vyhnanství
--------------------
Steve stál v potemnělém bunkru, který se nacházel vedle polorozpadlé rujny hluboko v lese. Svou hlavu držel zpříma. Nesměl tam stát jako Steve ale jako Kapitán America, oni nepotřebovali přítele ale vůdce. Převzal za ně zodpovědnost v ten den, kdy je zatáhl do sporu mezi ním a Tonym. Ani v nejmenším netušil že se to takhle může pokazit, ale stalo se. Kvůli němu skončili ve vězení a teď na útěku. Všichni co v místnosti seděli na něj upírali svůj bezradný zrak. Čekali co řekne, jaký má plán. Protože on byl Kapitán America. Ten měl vždy plán.
"Nebudu vám lhát." Začal po dlouhém tichu, které přetrhl jeho zvučných hlas. "Máme velký problém, a žádné spojence." Zdálo se to beznadějné, žádná pozitiva pro ně neměl, nebo jim je aspoň s jistotou nemohl slíbit. Jediný s kým byl v kontaktu byl ve stejném nebezpečí jako oni. "Nebude to lehké." Toho si byli všichni vědomi ode dne kdy utekli z vězení. Byli národními zločinci. Stalo se to jako mávnutím kouzelného proutku, kdy z hrdiny byl psanec. "Čekají nás těžké dny, ale mi je zvládneme. Nesedí tu totiž jednotlivci, nýbrž tým, který táhne za jeden provaz." Pokračoval ve svém motivační proslovu. To byla jedna z věcí, kterou se mohl pyšnit. Dar promlouvat k lidem. Snažil se je povzbudit. "Všichni do jednoho, co tu jsme. Máme status zločinec na útěku. To nám nedovoluje zůstat na jednom místě delší dobu." Objasnil jim něco, co již zajisté věděli. "Připravte se na rychlé přesuny. Ne vždy náš úkryt bude pohodlný, ale pokud chceme zůstat na svobodě, tuto daň musíme podstoupit." Ukončil svůj monolog a posadil se. Neměl pocit že by jim nějak psychicky svými slovy pomohl. Oni jsou ale silní, zvládnou to i bez jeho slov útěchy a falešného chlácholení. Přece jen dal jim na výběr, dokonce dvakrát. Poprve, když je žádal o pomoc a podruhé, když je přišel vysvobodit do vězení. Mohli tam zůstat stejně jako Lang. Chápal jeho obavy a rozhodnutí. Neměl mu to v nejmenším za zlé.
Nacházeli se hluboko v lese vzdáleném několik desítek kilometrů od města. Přístup k jejich úkrytu byl obtížný, proto se zdál jako ideální. Při té příležitosti si vzpomněl na již nějakou dobu vzdálený rozhovor s Natashou. Tehdy mu přišlo úsměvné, když mu líčila kolik utajených bytů má pro případ nouze. On nikdy nemusel utíkat a proto mu to přišlo směšně paranoidní. Ale dnes by za to dal vše, aby takovou síť měl vybudovanou také. Tohle bylo jediné místo které Steve znal, kam by mohli jít. Narazil na něj jen náhodou před několika lety. Už tehdy to tu bylo opuštěné.
Wanda se nešťastně rozhlížela, a snažila se vyrovnat s nynější situací. Nebylo to snadné. Sice to bylo lepší než vězení, ale ani tahle myšlenka ji neuklidnila. Znervózňovala ji atmosféra, která panovala všude kolem. Nejistota přímo sálala ze všech v místnosti a ona to nasávala jako houba. Nechtěně, ale dělo se to. Tohle byly dny, kdy proklínala že je telepat. Její schopnosti ji v tuto chvíli byli jen na škodu.
