58. Víš co mi to připomíná?

208 14 4
                                    

58.

Víš co mi to připomíná?

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Víš co mi to připomíná?

-------------------

Po dlouhé půl hodině se jí povedlo, dostat ho do zabezpečeného bytu. Dost ji překvapilo, že je nikdo z nich nenašel. Clint byl vysílený a zraněný, šli pomalu. Prakticky ho nesla, aby se vůbec pohnuli. Snažila se je vést bočními uličkami, aby nebyli tak na ráně. Přesto měla obavy, že je brzy najdou. 

Zavřela za nimi dveře a posadila Clinta opatrně na postel. Ten si okamžitě lehl. Nadzvedla mu nohy a položila je taky. Střelná rána stále krvácela. Rozběhla se do kuchyně pro lékárničku. Od doby, kdy tu byla naposledy úkryt k jejich štěstí ani jeden nevyužili a vše bylo doplněno. Především lékárnička. Protože dobře vybavená lékárnička a zásoba zbraní byl základ. 

Vytáhla kufřík z linky a šla zpět. "Nevím jestli to dokážu ošetřit, měli by jsme jet do nemocnice." Namítala a spěšně se k němu vrátila. 

"Nikam nejdu a pokud mi nechceš pomoct, tak můžeš jít." Zavrčel na ni. Nejen že ho bolela noha, po které musel částečně dokulhat, ale také mu třeštila hlava od toho jak se praštil při pádu z motorky. Byl nepříjemný, ale to bylo u něj normální, když byl zraněný a měl pocit že nemůže dál. Natasha si z toho nic nedělala, byla úplně stejná, když byla odkázaná na pomoc někoho jiného. 

"No tak se uklidni!" Křikla na něj a donutila ho si zpátky lehnout. Nejdřív přemýšlela že mu kalhoty sundá, ale nakonec se rozhodla pro šetrnější formu. Vzala nůžky a kalhoty mu rozstřihla. Trochu mu nadzvedla nohu aby se podívala, zda kulka prošla nebo zůstala uvnitř. Na to jí bylo odpovědí bolestný sten, který se snažil zadržet. "Vyšla ven, ale to neznamená, že tam nějaké úlomky nezůstaly." Objasňovala mu situaci. 

"Budeme předpokládat že ne." Nutil ji pokračovat a nezaobírat se pro něj nepodstatnými věcmi. Ne že by to nebylo důležité, ale do nemocnice nechtěl jít a jinak se to stejně zjistit nedalo. 

"Můžu zavolat Rhodeymu a odvezeme tě na centrálu, tam tě budeme moct ošetřit lépe." Snažila se ho přesvědčit aspoň k tomuto. Sice tam už žádného doktora neměli, ale s vybavením by si vystačili. 

"Jasně, já se tam ukážu a rovnou dostanu klepeta. Proto jsem tohle nedělal." Opět spustil agresivním tónem. Neměl náladu na její přesvědčování. Uslyšel zvuk šroubování vršku a vzápětí mu nohou projela nesnesitelná bolest, kterou si ještě zhoršil svým škubnutím. "To si mě nemohla varovat." Nadával jí zastřeným hlasem plným bolesti. Oči měl pkné uslz. Na ránu mu nalila alkohol. Skvělá dezimfekce, když byla krize dala se i pít. Což také vzápětí následovalo. Podala mu láhev, aby se napil. 

"Promiň, ale měl si plnou pusu keců." Zavrčela na něj a jen tak na oko se mu omluvila. Mohla se jen modli aby ta noha byla bez správného ošetření v pořádku, taky by se na ni už nemusel postavit. Vzala si tlakový obvaz a přiložila ho na ránu z hora. V místě výstupu kulky složila kus gázy a také ji přiložila. Celé to omotala obinadlem a nohu nechala ve zvýšené poloze. "Bolí tě ještě něco?" Rozepnula mu bundu a dívala se jestli není ještě někde zraněný. 

Avengers - Doba temnaKde žijí příběhy. Začni objevovat