72. Zatemněná mysl a chlad

217 17 6
                                    

72.

Zatemněná mysl a chlad

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Zatemněná mysl a chlad

_____________________

Natasha nervózně přecházela ze strany  na stranu po místnosti a po očku kontrolovala hodiny. Rhodey už měl hodinu zpoždění. Ne že by jí to normálně nějak vadilo a kontrolovala ho, ale dostala čerstvou stopu na jimi hledanou osobu. Byl ve městě. Ale bylo otázkou na jak dlouho. Musela něco udělat. Na druhou stranu, sama jít nechtěla, věděla jak je nebezpečný a z bezhlavých sebevražedných misí už vyrostla. Zvykla si na to mít dobrý plán a zálohu, která jí kryla zadek. Přesně z toho důvodu potřeboval Rhodeyho. Nikdo jiný tu totiž nebyl. 

Zase vzhlédla k hodinám. Odtikávaly minutu po minutě, kdy viděla, jak jim jejich cíl mizí z dohledu na neskutečně dlouhou dobu. Naposledy o něm slyšeli v listopadu loňského roku, od té doby bylo ticho po pěšině. Tentokrát si ho nesměli nechat ujít. Jen těsně předtím, než se otevřely dveře jí problesklo hlavou, že to teda riskne a půjde sama. K její radosti ale někdo přišel. "No konečně." Promluvila na Rhodeyho, ale nestál tam on k jejímu překvapení.

"Konečně? My jsme byli domluvení a já na to zapomněl?" Pohlédl na ni překvapeně Steve a zastavil u zavřených dveří. Zpozoroval její nervozitu. Její řeč těla byla dokonale čitelná. Ani to neskrývala. 

"Sakra!" Zaklela a přešla zpět k počítači. Stále ukazoval jeho polohu. Zatím se nehnul z místa. To ovšem nemuselo mít dlouhého trvání. "Budeš mi muset stačit." Rozešla se jeho směrem s odhodlaným výrazem. 

"Stačit k čemu?" Stále nechápal. Měl tendenci ohradit se vůči slovu, které použila před chvílí a usměrnit ji, ale zdálo se mu to zbytečné. Vždycky to bylo zbytečné ale nedokázal si pomoct.

"Fohller, našli jsme jeho polohu a pokud okamžitě nevyrazíme, zase na dlouho zmizí. Rhodey tu měl být už před hodinou ale stále nepřijel. Mohla bych počkat na Bruce, ten by tu měl být každou chvíli, ale nevím jak by se na to tvářil." Vysvětlovala mu za rychlé chůze do zbrojnice aby se nachystali. O Fohllerovi mu říkala už před nějakým  časem. Zajímal se co je nového a ono toho moc nebylo. Tudíž na tohle přišla řeč poměrně rychle.

"Opravdu si řekla, 'budeš mi muset stačit'?" Znovu se zamračil nad poznámkou kterou pronesla, když si nabíjel zbraň a zasazoval do pouzdra za opasek. Nevěřil svým uším, to ho opravdu považoval za méně cenného oproti Rhodeymu? Ne že by proti němu něco měl, ale on byl ten se supersérem.

"Pokud vím, od téhle práce si odešel. Ztratil si zápal, který Rhodey má. Na rozdíl od tebe." Pohlédla na něj. Když šlo o práci neznala bratra. Řekla mu to naprosto upřímně, tak jak to bylo. Nehodlala mu mazat med kolem pusy jen  proto že ho tentokrát potřebovala. Byla tak odhodlaná, že kdyby se urazil, půjde prostě sama. Po dlouhé době její tělo zase zaplavil adrenalin. Měla pocit že zvládne všechno. Což bylo nebezpečné. Dříve ho pociťovala skoro denně. Nyní je to skoro slavnostní den, když má tu možnost ho pocítit. 

Avengers - Doba temnaKde žijí příběhy. Začni objevovat