Avengers - Doba temna

24. Po letech

24.

Po letech

--------------------

Otevřeli se dveře, a vešli dva ozbrojení muži. Rozsvítili lampu uprostřed místnosti, aby bylo vidět. Jeden z mužů zůstal stát u dveří a zavřel je. Druhý se vydal do středu místnosti. Na židli tam seděla svázaná a zkroucená Natasha. Nebyla při vědomí. Začal ji obcházet a strkat do ní, aby se probrala. Nakonec se posadil naproti ní na připravenou židli. Byl už celkem netrpěliví a docházel mu čas. Ze vzteku jí kopl do nohy, která se posunula o kus dál. Zároveň si však všiml, že otevřela oči. "No konečně." Pronesl celkem dost nahlas. Chtěl aby jeho hlas zněl pevně a vzbudil v ní strach. Ačkoli otevřela oči, žádná další reakce nenastala. Jako by ho nevnímala. Přisunul se blíž a natáhl k ní ruku, aby jí oddělal pramen vlasů z tváře. Chytil ji za bradu a nadzvedl ji. Nebyl nijak jemný, jen chtěl aby se mu dívala do očí. Při pohledu tváří v tvář se začal usmívat až propukl v smích. "Snad ses moc nepraštila do hlavy." Pronesl ironicky. Nedostal však jedinou odpověď. Jen se mu dívala přímo do očí, ani na okamžik neuhnula pohledem. Moc dobře věděla s kým má tu čest. S Rimrem se vždy nesnášeli, ale co dělal tady v Rusku. "Teď ti řeknu, co po tobě chci a co bude následovat." Pustil její tvář a ta se lehce zhoupla dolů, ale potom ji zase narovnala. Cítila se malátná, jediné o co se snažila, bylo udržet oči otevřené.

Bylo jí jasné, že tohle není operace Shieldu. A pokud ano, Rimr si ji převzal podle svého. Tohle dělali, jen pokud chtěli někoho vyslechnout a potom se ho zbavit. Nebo pustit, ale to se zas tak často nestávalo. A vždy to byla sólová mise. Žádní nájemní žoldáci. Vždy beze stop a beze svědků. Když nad tím popřemýšlela, je v americkém hledáčku, za dost tučnou odměnu. Pro Shield by bylo lepší ji vydat, než se jí zbavit. Vylepšilo by to jejich postavení. Proto stále  nechápala, proč je přivázaná k židli a on se z ní snaží něco dostat. Měla by sedět v jetu, nebo ve výslechové místnosti Shieldu. "Ty mi teď řekneš, kde se všichni schovávají, adresy, nová jména. Dokonce i záložní místa k přesunu. Chci vědět naprosto všechno. A ty mi to řekneš, to si piš." Vysmál se jí do obličeje. "Rozmysli si to dobře, čím dřív mi řekneš co chci vědět, tím lehčí to pro tebe bude. Myslím že ty chlapce co tu se mnou jsou, moc dobře znáš. Bývalí agenti KGB. Praktiky Shieldu jsou procházka růžovým sadem oproti těmto chlápkům. Když nebudeš spolupracovat, dostanou tě do rukou oni a dřív či později mi to stejně řekneš." Vstal ze židle. "Dám ti chvíli času, na rozmyšlenou." A odešel. Nat se za ním ohlédla, když odcházel. Muž u dveří ale zůstal. Potom nechala svou hlavu klesnout a zavřela oči. 

O několik hodin později

Otevřeli se dveře od cely a vstoupil muž s očividně udržovaným vousem. V ruce držel flašku s vodou a sáček s pár věcmi z lékárničky. Ihned potom co vstoupil, nakázal aby za ním zavřeli dveře. Rozsvítil lampu a prohlédl si Natashu. Stále byla mimo, nebo to předstírala. Posadil se na židli před ni a věci položil vedle sebe na stůl. Přisunul se o trochu blíž a naklonil se k ní. "Vím že si vzhůru." Pošeptal jí potichu do ucha a jemně se dotkl jejího ramene. Cukla sebou, aby se vyhnula jeho doteku. Jak předpokládal. "Mě nepřechytračíš, znám tě až moc dobře Natalia." Zapřel se rukou o kraj její židle. Ten hlas jí byl povědomí, ale nemohla ho přiřadit. Pomalu zvedla hlavu, aby se mu podívala do tváře. Zůstala mu zírat do očí. Nemohla uvěřit tomu co vidí. Tvář sice nepoznávala, ale ty oči by poznala kdykoli. Po chvíli ji napadlo, že se pořádně praštila do hlavy, co když vidí bludy, nebo dokonce není vzhůru a je to jen sen. "Dlouho jsme se neviděli." Promluvil po chvíli ticha.

"My se známe?" Snažila se dělat hloupou. Také to mohla být taktika, jak z ní něco dostat. To si nemohla dovolit. 

"Nedělej hloupou, vím že si mě poznala." Usmál se na ni.

"S někým si mě pletete." Odbyla ho. Zase se k ní naklonil a přičichl si.

"Voníš sice jinak než tehdy, ale ty krásný zelený oči bych poznal vždycky. Nemluvě o tvých vlasech." Pohladil ji po nich. "Jsou stále tak jemné." Stále se mu dívala do očí. 

"Tvé oči patří muži, kterého sem milovala, ale ten zemřel."

"Nebuď naivní Natalio." Začal se jí smát. 

"Natalia je mrtvá, stejně jako bys měl být ty." 

"Tak jak chceš abych ti říkal? Natasho? Tak se teď jmenuješ?"  

"Co ode mě chceš?" 

"Já nic, najal si mě ten američan, abych za něj udělal práci. Měl sem tě najít." Otevřel láhev s vodou a polil jím kapesník co měl nachystaný v sáčku. Oddělal jí vlasy z obličeje a začal jí otírat čelo od krve. Poté, když otřel všechnu krev na kousek gázy nalil dezimfekci a začal jí čistit ránu. 

"Viděla sem tě umřít. Winter soldier do tebe vystřílel zásobník." Nespouštěla z něj oči.

"Viděla si jen to, co KGB chtělo abys viděla. To si vážně tak hloupá a věřila si, že se můžeš vdát aniž by se to dozvěděli?" Tímhle jí vyrazil dech. Mu to však přišlo jen vtipné. 

"Takže..." Chtěla se ho na něco zeptat, ale byl rychlejší než ona.

"Takže si byla hloupé naivní děcko, co všemu věřilo. Všechno to bylo součástí plánu." 

"Všechno si věděl a jen předstíral."  

"Snad si nemyslíš, že bych byl tak hloupí a vážně se do tebe zamiloval. Měla si sexy tělo, to jediný se mi na tobě líbilo." Sbalil si všechny věci a odešel.