88. Natalia nebo Natasha?*

207 15 9
                                    

88.

Natalia nebo Natasha?

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Natalia nebo Natasha?

--------------------

Natasha stála opřená o své auto u lesního sjezdu. V tuhle noční hodinu tu bylo naprosto mrtvo. I přes den to nebyla zrovna frekventovaná cesta. Pára se jí kouřila od pusy, byla zima. Přesto ze sebe svlékla všechno zbytečné oblečení. Potřebovala volnost. Udělala pár nervózních koleček kolem auta a čekala. Už měla chvíli pocit že nepřijede, že mu to došlo. Ale nechtěla si to připustit. Dnes to vše skončí, přesně tady.

A v tu chvíli se jí do uší opřel zvuk motoru a přijela dvě auta. Zvedla k nim hlavu a opět se opřela o kapotu auta. Příchozí vozidla zaparkovala před ní a vystoupil pouze Anatoly se svou sebejistou tváří. Natasha pohlédla do jeho auta, aby zjistila, zda tu krasavici má s sebou a se spokojením uviděla její tvář.

"Tak co pro mě máš?" Roztáhl ruce v gestu obejmout ji, ale ona se ani nehnula. Jen ho upřeně pozorovala a čekal až přijde dostatečně blízko. "Pokud sis chtěla hrát, znám lepší místa než auto." Usmál se a sjel ji od hlavy až k patě. Tentokrát už byl však dostatečně blízko aby rychlým pohybem z poza zad vytáhla svou zbraň a přiložila mu ji k hrudi. Palcem natáhla kohoutek a sledovala jak se jeho sebejistota vytrácí.

Jako na povel zvedl ruce v obranném gestu. A z aut vyskákali jeho věrní poskoci, kteří své zbraně namířili na ni. "Myslel jsem že jsi se smlouvou spokojená. Sama si měla požadavky a vyhověl jsem jim, to jsem nemusel." Zavrčel na ni nespokojeně. Mlčela. Jen se na něj dívala a mlčela. "Pokud tu zbraň nedáš dolů, budou střílet. To bys chtěla umřít takhle zbytečně? Co by na to asi řekl tvůj Kapitán, kdyby tě tu za pár dní našli jako cedník?" Pousmál se, ale jeho hlas byl nalomený strachem. Věděl moc dobře že je dostatečně šílená na to to risknout.

"Možná umřu, ale ty půjdeš se mnou. Momentálně mi poskytuješ víc než stoprocentní krytí, nemůžou střílet aniž by netrefili tebe." Usmála se na něj. Tohle byla její parketa a dostala ho přesně tam kam potřebovala.

"Tak co po mě chceš?" Rozčílil se. Došlo mu že má pravdu a je v koncích.

"Viktor, o něm nepadlo ani slov. Všechny jeho dluhy jsou splacené a přesto jsi ho zabil." Vysvětlila mu naprosto vyrovnaným tónem hlasu. Což ho děsilo o to víc.

"Přesně tak, o něm nepadlo ani slovo. O jeho životě jsme nevyjednávaly." Opáčil jí své vysvětlení a už mu začalo docházet co se tu děje. "Netušil jsem, že jste si tak blízcí, když chceš pomstít mrtvého muže." Uchechtl se a spustil ruce zase zpět k tělu. Nyní už se cítil v pozici se kterou může hýbat. "Byl mrtví dřív než se objevil v nemocnici."

On mluvil a ona byla každým slovem které vypustil z úst víc a víc naštvaná. Rozčílená. Srdce jí tlouklo jako o život. A potom se to stalo. Zbraň z jeho hrudi namířila na auto odkud vystoupil, rychlým pohledem zamířila na ženu a vystřelila. Adrenalin prostoupil celé její tělo. A ta bolest a vztek zase na chvíli odpluly. Zhluboka se nadechla nevnímaje okolí.

Avengers - Doba temnaKde žijí příběhy. Začni objevovat