Boj mezi Stevem a Tonym končí vyhnanstvím poloviny týmu Avengers. Black Widow se jim snaží pomoct utéct. Vše ještě zkomplikuje útok na Visona.
Romanogers, Clintasha a Brutasha (jen vzpomínky), Pepperony (vedlejší dějová linka)
Časová osa:
...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ráno
--------------------
Steve přecházel nervózně po balkoně, sem a tam. U ucha svíral telefon a trpělivě naslouchal Rhodeymu. Nebylo to tak jednoduché, jak se mu na druhé straně linky zdálo. "Jediné co se mi podařilo zjistit je to, že Viktor včera zemřel." Řekl mu po dlouhé odmlce. Nebylo snadné z Natashy něco dostat a už vůbec ne, když se rozhodla, že si to nechá pro sebe.
"Takže si to shrneme. Chová se divně, čirou náhodou se jí rozbije lokalizátor a najdeš jí s monoklem." Jeho tón hlasu byl dost sarkastický. Na náhody nikdy nevěřil. A už vůbec ne, když se to dělo okolo nich.
"Na druhou stranu, ten dům opravdu vypadal, že ho někdo převrátil vzhůru nohama." Poznamenal Steve. Jistě, znělo to vše jako příliš náhod za sebou ale tohle byl nepopiratelný fakt. "Proč by mi lhala?" Byla to spíš naivní řečnická otázka, nečekal odpověď. Mohla mít tisíc a jeden důvod o kterých nemluvila, protože by je nepochopil. Tohle byla její standardní odpověď, když o tom nechtěla mluvit. 'To bys nepochopil'
"To netuším, ale ten lokalizátor se vypnul před nemocnicí, jen mi netvrď že, to není zvláštní." Podezírat vlastní lidi bylo zlo. Měl by se jich zastávat, jenže tady šlo o mezinárodní konflikt v už tak vyhrocené době. Ale možná to opravdu jen zveličuje a nic se vlastně nestalo. Tím si ovšem nemohl být nikdy jistý.
"To neříkám, jen bych jí rád věřil. Popravdě mi to spíš připadá, že jí ta rvačka přišla v hod. Prostě ze sebe vymlátila vztek." To byl taky její způsob jak se vyrovnávat s psychickou nerovnováhou. Nemohl říct přímo se smutkem, protože ona nikdy nemluvila o tom co cítí, mohl si jen domýšlet, proč zrovna mlátila do toho pytle, nebo šla při spárování až za hranu smluvené síly. Jako by s krví odcházející z jejího těla odcházela i ta žluč a napětí v jejím nitru.
"Vztek?" To byla novinka. Tedy vlastně ani tak ne. Měla tisíce důvodů, proč být na svého bratra naštvaná, dělal jí ze života docela peklo a to jen za tu chvíli co se znali. Tedy podle toho co věděl a slyšel.
"Obviňuje se, že mu nedokázala pomoct." Protřel si kořen nosu a pohlédl přes skleněnou výplň dveří dovnitř do pokoje na nehybné tělo Natashy. Stále spala. Venku už svítalo, přesto však doufal, že ještě pár hodin naspí. Potřebovala to jako sůl. Nejen že si toho nedalo nevšimnou, ale také našel krabičku léků na spaní. Z platíčka bylo vyloupnuto pár tabletek. A když už se snížila k něčemu takovému, bylo to hodně zlé. Proto si vzal svůj hovor ven, aby ji neprobudil.
"Oh..." Ozvalo se neurčité povzdechnutí. Jako by mu právě teď došla i ta druhá strana mince. Zemřel jí bratr. "jak to zvládá?" Vyšla z něj starostlivá otázka. Cítil se zahambený. Od samého začátku hovoru se snažil dozvědět co provedla a proč, ale nenapadlo ho, že by jí z toho prostě mohlo být zle. Skoro se neznali, ale i tak to byl její bratr, její jediná rodina. To že on to odmítal, neznamenalo, že i ona.
