Boj mezi Stevem a Tonym končí vyhnanstvím poloviny týmu Avengers. Black Widow se jim snaží pomoct utéct. Vše ještě zkomplikuje útok na Visona.
Romanogers, Clintasha a Brutasha (jen vzpomínky), Pepperony (vedlejší dějová linka)
Časová osa:
...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nový druh přátelství
--------------------
Byla svázaná a narvaná v kufru auta. Nedokázala se ani pohnout. Pusu měla přelepenou kobercovkou a uvnitř nacpaný kus hadru aby nevydala jediného hlásku. Stejně by jí to bylo k ničemu. Celé město spalo a neměl ji kdo zachránit. Neměla nikoho. Jen vidinu brzké smrti. I když věděla co ji čeká, srdce jí bylo jako o závod. Neměla však sílu se bránit. Auto přejíždělo přes kočičí hlavy a házelo sebou. Otřesy byli nepříjemné a bolestivé. Než ji naložili, pro srandu jí zlomili nohu.
Najednou se auto zastavilo, ozvalo se klapnutí dveří. Zřejmě všichni vystoupili. Nedlouho na to se otevřel kufr a mohla znovu vidět do tváře svým soudcům. Každý ji chytil z jedné strany a tahali ji ven. Na to jim bylo odpovědí jen tiché sténání bolestí, které se k jejich uším přes roubík skoro nedostalo. Když ji konečně postavili na její zdravou nohu rozhlédla se. Byli na mostě, a nikde nebylo jediného živáčka. Most v centru města, opuštěný. Zdálo se to téměř nemožné, ale očividně nebylo.
"Líbí se ti tu?" Otočila se za hlasem muže, který jí byl tak odporný. Znala ho, jak dobře ho znala. Když se seznámili, doufala že se s ním nikdy nepotká na pracovní rovině. Najímali si ho na špinavou práci. Zbavoval je, nejdříve KGB a po jejím zániku i FSB, agentů kteří sběhli. Měl stoprocentní úspěšnost. Nikdo mu neunikl. A dnes stojí před ní, připravený zbavit Rusko dalšího zběha. "Je tu opravdu krásně. Ten výhled a ta obloha. Ne všichni mají možnost takové krásné smrti." Usmíval se na ni, jako by jí tím dělal laskavost. Otočil se a šel k zábradlí mostu. Prstem naznačil aby ho následovali. Jeho poskoci ji znovu uchopili a táhli za sebou, protože jejich tempo po jedné noze nestíhala. "Co myslíš, je lepší utopit se nebo uhořet?" Otočil se k Natashe, ale odpovědi se nedočkal. Ne jen že by mu neodpověděla, ale také měla zacpanou pusu. Samozřejmě nechtěl vyvolávat rozruch, kdyby se náhodou rozhodla dělat scény. Už se mu to párkrát stalo a proto se poučil, stejně jako s její nohou. Se zlomenou se těžko utíká. Měl ji v hrsti a to se mu líbilo. Cítit ze svých obětí tu bezmoc. Bylo to jako droga. "Vždycky mě to zajímalo, bohužel po zkušenosti mi lidé nejsou schopní už odpovědět." Zasmál se sám nad svým vtipem. Tyhle dva způsoby měl obzvláště rád.
Mávl rukou a jeho cvičenci věděli co mají dělat. Pevně Natashu chytili až ji jejich sevření zabolelo. Nadzvedli ji a přehodili na druhou stranu zábradlí. Věděla co ji čeká a doufala že to bude rychlé, možná si zlomí vaz o nějaký kámen. Mohla se jen modlit. Stále ji drželi pevně přitlačenou na zábradlí a čekali na pokyn svého velitele. "Jistě ti teď tluče srdce jako o život. V žilách ti koluje adrenalin z blízké smrti. Přemítáš nad chybami, které si za svůj život udělala. Ovšem na jejich nápravu už je pozdě." Přišel těsně k ní a šeptal jí to do ucha. Poté svou rukou sebral jednomu ze svých poskoků, co drželi Natashu nůž z pouzdra připevněném na noze. Čepelí jí přejel po krku. "Něco si vezmu na památku." Byl tak blízko, až jí přeběhl mráz po zádech a na rukou se jí zježili chlupy. Chytil ji za její upletený cop a potom už jen následovalo zasvištění čepele. Jakmile jí uřezal vlasy, které mu zůstali v ruce, lehce trhla hlavou. Než se stihla vzpamatovat ruce, které ji svíraly, ji pustili a ona letěla dolů. Stihla se jen nadechnout a pevně sevřít oči, než narazila na vodní hladinu a ponořila se. Potom už jen klesala ke dnu, neschopna se zachránit. Docházel jí kyslík a na hrudi se jí usazovala tíha. Ačkoli nechtěla, zmocňovala se jí panika z nedostatku kyslíku.
