Boj mezi Stevem a Tonym končí vyhnanstvím poloviny týmu Avengers. Black Widow se jim snaží pomoct utéct. Vše ještě zkomplikuje útok na Visona.
Romanogers, Clintasha a Brutasha (jen vzpomínky), Pepperony (vedlejší dějová linka)
Časová osa:
...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Okamžik překvapení
--------------------
Tmavě zelená oprýskaná dodávka zastavila hluboko v lese. Vystoupila z ní Natasha a dva další muži. Zkontrolovali si své zbraně a jeden z nich ještě vytáhl z auta batoh. "Máte všechno?" Ozvalo se z místa řidiče. Seděl tam Dmytry. Jejich velitel. Všichni tři se k němu otočili a souhlasně přikývli. "Jakmile budeme na stanovišti ozveme se." Natasha zavřela šoupací dveře dodávky a kousek odstoupila aby mohli odjet.
"Je to tímto směrem, asi čtyři kilometry." Oznámil jim jeden z mužů. Díval se přitom do telefonu, kde měl zapnutou navigaci. Stále byla tma, to jim cestu dost stěžovalo. Jejich úkolem bylo dojít na sjednané místo. Vyřadit kamerový systém a zhodnotit situaci stráží. Cesta k jejich cíli trvala o trochu déle, než předpokládali. V lese bylo po nedávné vichřici dost popadaných stromů a větví. V kombinaci s tmou, to bylo dost obtížné. Brýlí s nočním viděním měli sotva tak pro jejich střelce, kteří je budou krýt zezadu.
Usadili se tady na svém stanovišti. Katajev vytáhl ze svého batohu notebook a zapnul ho. Jeho úkolem bylo zneškodnit kamery tím, že budou přehrávat smyčku na které bude jen prázdná chodba. Je noc, takže to nebude nijak podezřelé. "Půjdu to zatím obhlédnout." Oznámila jim natáhla ruku k Ozerovi. Ten byl jediným držitelem brýlí s nočním viděním ze skupiny. Ten jí je bez řečí předal.
"Vem s sebou tohle." Podal jí Katajev malou krabičku. "Umísti to co nejvýš to půjde, aby to pokrylo co největší plochu." Jen na něj kývla a nasadila si brýle. Vydala se směrem k základně. Stále byli dost daleko nato aby ji někdo zpozoroval, ale musela zjistit jak silná je obrana, jejich polohu, popřípadě mrtvé body. Došla až téměř na kraj lesa. Zalíbil se jí jeden velký a silný strom. Rozhodla se na něj vylézt. Byl celkem košatý, proto ji nedělalo větší problém po něm vyšplhat až do koruny stromu. Usadila se na jedné z větví a vytáhla z kapsy krabičku, kterou dostala. V pravé náprsní kapse měla kousek drátku, kterým ji připevnila k větvi.
"Jsem na místě, jaké je spojení?" Zašeptala do mikrofonu, aby nedělala velký hluk.
"Spojení dobré." Dostalo se jí odpovědi vzápětí. Poté nastalo ticho. Seděla na větvi a pozorovala areál. Objekt nebyl oplocen. Jen dva strážní u hlavního vchodu. Žádné velké zabezpečení, pomyslela si, ale přece jen vtrhnout tam přímou cestou by bylo moc riskantní. Jakmile měla situaci dostatečně zmapovanou, rozhodla se vrátit. Po sešplhání dolů měla orosené čelo. Ne že by to byla taková zátěž, ale vzhledem k její nynější barvě vlasů měla na hlavě černou čepici, aby ve tmě nebyla moc vidět.
Posadila se do zákrytu vedle Katajeva, sundala si brýle a vrátila je. "Smyčku mám připravenou. Je to opravdu primitivní program. Nabouralo by se jim tam i malé dítě." Uchechtl se Katajev.
