Boj mezi Stevem a Tonym končí vyhnanstvím poloviny týmu Avengers. Black Widow se jim snaží pomoct utéct. Vše ještě zkomplikuje útok na Visona.
Romanogers, Clintasha a Brutasha (jen vzpomínky), Pepperony (vedlejší dějová linka)
Časová osa:
...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Moře všeho --------------------
Ticho.
Steve na něj byl zvyklý. Za dobu žití ve svém vlastním bytě nikdy s nikým nebydlel. A krátké návštěvy se nepočítaly. Ale základna byl vždy pravým opakem. Už od jejího založení zde bylo tolik lidí, že by je nejspíš ani nespočítal.
Ženy, muži někdy i děti, které zde prováděli po exkurzích. Staří, mladí. Chytří nebo ti průměrní. Stále tu bylo živo. Z každého koutu se ozýval jiný hlas a někdy to na jeho mysl bylo až příliš.
Nepomáhalo tomu ani jeho sérum, které jeho sluch posunulo o několik stupňů výš. Občas slyšel i to co nechtěl. Skutečně. Když pomine pravidelné rozhovory Clinta a Laury, kdy mu sdělovala jak se mají děti, jak se má ona a co se doma pokazilo, často se tyhle rozhovory stočili k nemravným a obscénním průpovídkám zahrnujících, co má každý z nich na sobě a co by rádi společně dělali.
Stávalo se to večer a i přes tři zdi v tom tichu to slyšel. Nechtěl, ale slyšel. Když se s tím jednou při tréningu svěřil Natashe, dlouho se smála a ještě ten den mu přinesla sluchátka se svou mp3. Byla až příliš ochotná mu tam nahrát cokoli si bude přát, jen když si je při takových příležitostech nasadí.
Pobavilo ho to, vlastně se uvnitř za břicho popadal smíchy protože věděl, že to není jen kvůli Clintovi, ani kvůli němu. Nejednou slyšel z jejího pokoje podezřelé zvuky, pokud nepočítal noční můry.
Na to jí však jen s úsměvem poděkoval a vzal si nabízenou pomoc.
Po lusknutí se populace o polovinu snížila a funkce základny Avengers zastavila, stejně jako desítek, možná stovek dalších organizací. Hlasy utichly, přesto jich bylo stále dost na to, aby ho občas bolela hlava.
Jenže dnes?
Dnes tu seděl za stolem a bylo ticho. Takové ticho, že ho to až tížilo na hrudi. Zaléhaly mu z toho uši a toužil po jakékoli komunikaci se světem. Jenže svět tak úplně nebylo místo pro něj. Od propuštění z nemocnice téměř neopouštěl základnu. Dělalo mu to velké obtíže.
Cítil se zranitelný, tak jako nikdy. Někoho si k sobě pustil a ten ho zradil. Ve chvíli jeho slabosti a dušení obnaženosti mu zasadil do těla několik kulek. To jednomu sníží sebevědomí. Jeho důvěra v širokou veřejnost klesla téměř na nulu.
Nebyla to zásluha jen Megan, Natasha na tom měla svůj většinový podíl. Věřil jí, otevřel se jí jako nikomu. Dokonce ani Peggy se tak daleko nedostala. Samozřejmě že za to s největší pravděpodobností mohl krátký čas, který jim osud přichystal. Ale když se probral z ledu, bral to jako znamení.
Tohle všechno mu nemohlo být darováno jen tak. Přijal svůj osud a chtěl se mu postavit. V Natashe viděl svou spřízněnou duši. Tolik let přátelství a taková doba, kdy si odpíral city, které tam byly.
