Boj mezi Stevem a Tonym končí vyhnanstvím poloviny týmu Avengers. Black Widow se jim snaží pomoct utéct. Vše ještě zkomplikuje útok na Visona.
Romanogers, Clintasha a Brutasha (jen vzpomínky), Pepperony (vedlejší dějová linka)
Časová osa:
...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Bogota
--------------------
Clint a Natasha běželi potemnělým lesem. V dálce za nimi se ozýval dusot nohou a křik. "Myslím že jim neutečeme." Zkonstatoval udýchaný Clint, po tom co se ohlédl za sebe. "Jsou nám v patách." Otočil se zase zpět a pokračoval za Natashou, která se neměla v plánu ohlížet. Byli ve velkém průšvihu, to věděla aniž by se otáčela a dívala na ten dav ozbrojenců, co je pronásledoval.
"Chceš to teď vzdát?" Bylo jediné co mu řekla. Byla naštvaná. Sledovačky měli v malíčku, tak proč se tahle tak pokazila?
"To jsem neřekl, jen nám asi nic jiného nezbude." Už mu docházely síly k běhu. Každou chvíli byl pomalejší a terén jim to také moc neulehčoval. Taková panenská příroda, dalo by se říct prales. Světla už taky moc nebylo. Museli si dávat dobrý pozor kam šlapou. K jejich nevýhodě je zahnali úplně opačným směrem než byl jejich jet. Běželi do neznáma.
"Chceš zastavit a postavit se jim?" Jistě byla to možnost, s velmi slabou pravděpodobností na přežití. Tohle nebyli lidé, co vyjednávají. Než by zjistili kdo proti nim stojí a jakou má cenu, prostě by je zastřelili.
"Takhle na tom nepřemýšlím, prostě jen chci zastavit." Odpovídal jí z posledních sil.
"Hele." Ukázala mu směrem, kde stál srub. Zjevil se tam jako dar z čistého nebe.
"Záchrana." Vydechl Clint a sebral poslední síly aby doběhl k němu. Nesvítilo se v něm, musel být prázdný. Což dokazoval i průzkum před misí. Scan oblasti neukázal žádné osoby. Pravda neukázal ani agenty hydry. Natasha zabrala za kliku, jestli není odemčeno. Bohužel, proto se do toho pustil Clint. Zapřel se a druhou nohou dveřevykopl. Oba ihned vstoupili dovnitř a zavřeli za sebou rozbité dveře. Rozhlédli se po místnosti a první skříň co uviděli odtáhli před ně, aby je jen tak neotevřeli.
"Na dlouho je to nezadrží." Zkonstatovala, i když to byla masivní skříň. Potom si sáhla do ucha ke komunikátoru, ale k jejímu překvapení tam nebyl. "Sakra, musel mi vypadnout." Rozčilovala se a dívala se přitom na Clinta.
"Naštěstí tu máš mě." Posmíval se jí, protože už se jí to stalo několikrát za dobu co se znají a jen díky němu z toho vyvázli. Jak jí vždycky říká "já si své uši hlídám". Poté si také sáhl do ucha, aby se spojil se základnou. V tu chvíli mu ale úsměv klesl. "Nefunguje." Jako by mu na hruď padl těžký kámen. Neměli jak požádat o pomoc, to byl nejspíš jejich konec. Najednou byly jeho myšlenky černé jako uhel. Nahromaděný vztek, co jím proudil uvolnil kopnutím do stolu co stál před ním. V tu chvíli se ozvala střelba. Oba instinktivně zalehli na podlahu aby se kryli. "Už to můžu vzdát?" Zavtipkoval s přilepeným obličejem k zemi a chránil si hlavu předloktím.
