Boj mezi Stevem a Tonym končí vyhnanstvím poloviny týmu Avengers. Black Widow se jim snaží pomoct utéct. Vše ještě zkomplikuje útok na Visona.
Romanogers, Clintasha a Brutasha (jen vzpomínky), Pepperony (vedlejší dějová linka)
Časová osa:
...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Čekání
---------------------
Steve procházel chodbou a míjel jedny dveře za druhými. Za některými někdo byl a jiné zeli prázdnotou. Už dlouhou dobu. Jejich majitelé zmizeli. Dveře do Clintova pokoje byly zničené. Poseté dírkami po šípech. Vždy když měl vztek strefoval se do nich. Nebyla to zrovna nejvyšší kvalita. Většina šípů se jen zabodla, u jiných prošel hrot skrz. Nejdřív ho to štvalo. Takhle zbytečně ničit majetek, ale zvykl si na to. Clint nekřičel, když tak jen tiše zuřil, proto si potřeboval svou frustraci nějak vypít. A tohle mu očividně pomáhalo.
Na protější straně byly Wandiny dveře. Ty měli pro změnu zničenou kliku. Byly na nich naprosto nepřehlédnutelně vytištěny prsty. Stalo se to, když se učila být Avenger. Nebylo to pro ni jednoduché období. Přišla o bratra, zvykala si na nové lidi a prostředí. Učila se pracovat se svou mocí. Snažil se být vždy trpělivý a naslouchat ji, ale nebyla ten typ co se jí svěřil. Občas šli její emoce ruku v ruce s mocí a sílou, kterou disponovala. Nejednou se stalo že ji pocítil během výcviku, když se nedokázala kontrolovat a použila ji nepřiměřeně. Stejně tak ji pocítila její klika. Chtěli ji vyměnit, ale odmítla to. Prý jí to bude připomínat, že se musí kontrolovat.
Procházel dál kolem svého pokoje a naproti Samův. Ten byl věčně prázdný, ještě než museli utéct. Měl svůj dům. A několikrát mu vysvětloval že má rád své soukromí a svou zahradu, na které nejednou grilovali. To byly skvělé časy. Měl tam jen pár základních věcí, kdyby bylo potřeba, ale jinak se tam prý cítil jako na návštěvě. Na jednu stranu ho trochu chápal. Sám měl svůj byt a střídavě bydlel tam a zde. Přece jen přijít domů a oprostit se ode všeho a všech bylo osvobozující.
Nakonec došel k těm dveřím, kam měl namířeno. Na pohled nebyly ničím zvláštní, ale pamatoval si je dost jasně. Každý záhyb dřevěného vzoru v úrovni jeho očí. Když spal v komplexu Avenger, stál u těch dveří několikrát do týdne. Jednou dokonce několikrát za noc. Jeho pokoj s ním přímo sousedil a postele měli u stejné zdi. Výkřiky a nekonečné mluvení ze spaní mu nedávalo spát. Vždy musel vstát a z té noční můru ji probudit. Nejen že ho to rušilo ze spaní, ale neměl to srdce ji nechat trpět nočními běsy.
Zaklepal na stejné místo jako vždy a po chvíli vstoupil. Naskytl se mu pohled na Natashu, která se přehraboval v krabicích, co tam měla postavené. "Chceš pomoc s vybalováním?" Oslovil ji a opřel se o futra.
"Nevybaluju, jen něco hledám." Pokračovala ve své činnosti, aniž by se na něj ohlédla.
"Možná kdyby ses vybalila, věděla bys kde co máš a nemusela to teď hledat." Usmál se Steve.
