Boj mezi Stevem a Tonym končí vyhnanstvím poloviny týmu Avengers. Black Widow se jim snaží pomoct utéct. Vše ještě zkomplikuje útok na Visona.
Romanogers, Clintasha a Brutasha (jen vzpomínky), Pepperony (vedlejší dějová linka)
Časová osa:
...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ticho po pěšině
--------------------
Natasha seděla na posteli s otevřeným notebookem před sebou. Čekala na pravidelné spojení s Avengers centrálou. Nešlo o nic důležitého nebo závažného. Jen oni chtěli vědět novinky od ní a ona zase od nich. Už to bylo pár týdnů, co sem přiletěla. Situace se nijak nehnula. Vera byla stále u sousedů, kteří se o ni starali. Pravý prarodiče nejevili zájem. Ještě několikrát tam byla a zkoušela jim volat. Ale nikdo to nezvedal a nikdo neotevíral. Začínala mít pocit že se z ní nedobrovolně stane opatrovnice malého dítěte. Protože, i když to neměla v plánu, nehodlala ji nechat v domově.
Viktorův stav se nezlepšoval. Stále ležel na lůžku jako bez života, přesto očividně bojoval a nehodlal to ještě vzdávat. Přesto svůj boj pomalu ale jistě prohrával. Jeho prospívání se den ode dne zhoršovalo, sice nepatrně, ale zhoršovalo. Bylo ubíjející tam každý den sedět a dívat se na něj. Ne že by to najednou celý jejich vztah změnilo od základu, to ani v nejmenším, jen ho nemohla nechat umřít samotného. To si nikdo nezasloužil.
A Anatoly, ten se od toho incidentu v jeho domě také neozval. Bylo ticho po pěšině, a to ji možná znervózňovalo ještě víc. To čekání bylo nekonečné a že věděla, že se ozve. Naštěstí podle hovoru s Irinou je přestali pronásledovat, tudíž svůj slib splnil. To bylo hlavní.
Najednou se pokojem rozezněl zvuk příchozího videohovoru a ona upřela pohled zpět na obrazovku, jedním poklepáním na touchpad hovor přijala. "Zdravstvuyte ryzhaya." Objevil se okamžitě obličej Rhodeyho s úsměvem a pozdravil ji. (Ahoj zrzko.)
Natasha se jen pousmála nad jeho výslovností a zakroutila hlavou. "S kakikh por ty govorish' po russki? I posmey skazat' mne yeshche odnu ryzhuyu." Položila otázku a rovnou ho i upozornila na svá slova. Výhružně na něj poukázala prstem. (Od kdy mluvíš rusky? A opovaž se mi říct ještě jednou zrzko.)
"Dobře, jsem v koncích. Tak daleko jsem se ještě nedostal." Přiznal, že jí nerozumí ani slovo.
"Tak jak to u vás vypadá?" Už spolu dlouho nemluvili. Za poslední dobu se byla vždy jen ohlásit na ministerstvu, nějak neměla energii na hovor z domova. Nepřinášel nikdy dobré zprávy.
"Je to fakt super, vláda nás nahnala do jedné kopky, aby se nemusela starat, což je fakt skvělí, protože až nás tu odpálí, budou to mít všechno najednou." Objevil se v záběru rozčílený Tony s malou Morgan v ruce. "Podívej se Morgan, to je teta, ta to nejspíš jediná přežije." Naklonil malé nemluvně na monitor a mluvil na něj. Pohupoval se v kolenou a za chvíli zmizel.
"Jen se uklidni Tony ano, nikoho to netěší." Odvětil mu Rhodey s pohledem upřeným někam mimo obraz.
"To byly výčitky?" Zamračila se Natasha nechápavě, protože v tuhle chvíli by opravdu byla raději s nimi, než tady v té smyčce času. Jako by zamrzla na místě a nedalo se nikam pohnout, ani dopředu, ani dozadu.
