Boj mezi Stevem a Tonym končí vyhnanstvím poloviny týmu Avengers. Black Widow se jim snaží pomoct utéct. Vše ještě zkomplikuje útok na Visona.
Romanogers, Clintasha a Brutasha (jen vzpomínky), Pepperony (vedlejší dějová linka)
Časová osa:
...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Bylo to dobré ráno.
--------------------
Steve se vzbudil do příjemného tepla, které ho obklopovalo. Zavrtaný v peřinách omotaných kolem jeho těla. Doléhaly k němu příjemné zvuky praskotu hořícího dřeva a lupání ohně. Takhle příjemné probuzení už dlouho nezažil. Ještě ve Stark Tower měli pouze elektrický krb a i když ta imitace byla dosti přesvědčivá, do opravdového krbu to dělo na míle daleko.
I když pozoroval tančící plameny, nikdy z nich neměl stejný pocit jako z těch opravdových. Moderní technologie. Některé věci byly na jeho vkus až moc překombinované. Za to, na nové základně krb měli, ve společenské místnosti a patřičně si ho užíval. Taková dobrá knížka a deka s čajem. Nebo prostě jen sedět a rozjímat. To bylo jeho. Nejlepší to bylo, když byla základna prázdná, což bylo celkem často. Každý míval často svůj program a sejít se pohromadě u večeře bylo téměř nemožné.
A ani je k tomu nemohl nutit, nebyl jejich máma. Fungovali něco jako kolej, prostě spolu jen bydleli. Staré časy. Možná je měl donutit častěji než jednou týdně, aby se sešli na jídlo a film. Teď, kdy je všechno nenávratně ztraceno, má až bídně málo vzpomínek. A i po těch zbylých jako by musel hluboce pátrat.
Měl pocit že zapomíná. To nechtěl. Nikdy to tak nechtěl. Nezasloužili si být zapomenuti. Ne, že by zapomínal úplně, ale ty maličké detaily, které pečlivě přechovával v paměti a živil, jako by mizely. A mohl se snažit sebevíc, ale už je tam nenacházel. Například to, jako barvu měl Samův oblíbený hrnek. Když o víkendech u něj trávil večery na verandě, vždy používal stejný a potom se stejný pořídil na centrálu. A on si nemohl vzpomenout.
Ten dvojbarevný hrnek už mu hlavou vrtal dlouhou dobu, byla to hloupost a přesto pro něj dost podstatná. Jen ho to ujistilo v tom že zapomíná. Nechtěl. Chtěl si uchovat každou maličkost kterou dostal za ty roky jejich přátelství. A přesto to nedokázal. A tohle byla jen jedna z mnoha věcí, které si nemohl vybavit.
Když si tohle začal uvědomovat, pořídil si deník. Zapisoval tam každou vzpomínku kterou měl na každého jednoho z nich, kterého tu už neměl. Jenže mu to dlouho nevydrželo. Ne že by měl moc práce, jen už se mu to nezdálo tak podstatné. Pokud ty informace nebude mít v hlavě, tak na co mu budou?
Ten sešit mu jen připomínal to co ztrácel a když si to potom pročítal, měl ještě horší pocit. Pocit viny a uvědomění sama sebe. Zahodil ho někam hluboko do skříně mezi staré skici, na které se už také odmítal dívat. Vždy maloval jen to co měl kolem sebe. Což byly zase jeho přátelé. Pohled na jejich tváře ho bolel.
