Boj mezi Stevem a Tonym končí vyhnanstvím poloviny týmu Avengers. Black Widow se jim snaží pomoct utéct. Vše ještě zkomplikuje útok na Visona.
Romanogers, Clintasha a Brutasha (jen vzpomínky), Pepperony (vedlejší dějová linka)
Časová osa:
...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Maluj --------------------
Bylo to už pár týdnů od jejich prvního rozhovoru. Věci se obracely k lepšímu, nebo se možná začaly vracet do starých kolejí. Jeden kolem druhého přestávali chodit po špičkách, komunikace mezi nimi nevázla. Vztah jako nově vyjetý z výrobní linky. Téměř.
Důvěra nebyla věc, která se získávala lehce a co teprve ta ztracená. Jenomže pokud chcete překonat tento akt ve kterém se zpochybňuje téměř vše na tom druhém, musíte odpustit a pokud možno zapomenout.
Opakované výčitky nejsou na místě. A toho se snažili držet i oni dva. Minulost nebyla věc, které by se chtěli nějak citelně dotýkat. Bylo jen tady a teď. Začínali budovat od nuly a stavěli na svých nynějších citech.
Proto se jim to nezdálo, ale bylo to jiné. Když spolu poprvé začínali, bylo vše v tenzi a strachu. Steve na útěku, Natasha se mu snažila pomoct. Neustálý strach z toho, že je někdo přistihne. Během té cesty přišlo nemálo zklamání, které se podepsaly.
Celý tento kříž završený zklamáním obou dvou skončil nehezky. Krvavě. Téměř jejich smrtí. Někdo by snad mohl říct, že je jejich vztah toxický a možná to tak oba v jednu chvíli cítili. To si ale ještě neuvědomovali jaké to je být bez toho druhého. V tu chvíli se stával toxickým samotný kyslík, který jim ztěžoval dýchat. Dělal z toho nadlidský výkon.
Už dávno zjistili, že společně jim jde vše mnohem lépe, ať to bylo těžké jak chtělo. A tak se tomu poddali. Přestali myslet na věci, které je sužovaly a poddali se těm příjemným. Společnosti jeden druhého.
Další příjemná věc byla večeře, kterou uvařil Steve. Protože kdo by si to nenechal líbit. Natasha zastavila auto před domem svého starého bydliště a vystoupila. V ruce papírovou tašku plnou ingrediencí, které si naporoučel Steve.
Vystoupala po schode do příslušného patra a volnou rukou zaklepala na dveře. Ty se otevřeli téměř okamžitě a stejně tak i taška z její náruče. "Máš všechno?" Nakukoval dovnitř a přehraboval se v potravinách.
"Taky tě zdravím." Zavrtěla nevěřícně hlavou a usmála se.
"Už jsme se dnes viděli." Poznamenal a vydal se do kuchyně aby tam vše odložil. Když však neslyšel bouchnutí dveří vrátil se zmateně zpět na chodbu aby našel Natashu stát stále na chodbě. "To jako nepůjdeš dál, dokud tě nepozdravím?"
"Nepozval jsi mě dovnitř." Namítla a založila si ruce na hrudi.
"Víš o tom, že je to tvůj byt." Usmál se jejímu podivnému chování a naznačil rukou dovnitř, aby vstoupila. "Pojď prosím dál."
"Děkuji." Pronesla předstíraně sladce. "Ty tu bydlíš, i jako domácí co si jde zkontrolovat majetek stále musím zaklepat a být pozvána, dle zákona." Uvědomila ho. Ne, že by mezi nimi nějaká písemná smlouva snad byla. A konečně vstoupila dovnitř.
