Boj mezi Stevem a Tonym končí vyhnanstvím poloviny týmu Avengers. Black Widow se jim snaží pomoct utéct. Vše ještě zkomplikuje útok na Visona.
Romanogers, Clintasha a Brutasha (jen vzpomínky), Pepperony (vedlejší dějová linka)
Časová osa:
...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zase zpět
--------------------
O rok později
"Připravená?" Postavila se Natasha proti Yeleně a v ruce svírala tyč. Chystali se k cvičnému boji. Tento tréning praktikovali prakticky denně, až na nějaké výjimky. Ale těch nebylo mnoho. Museli se udržovat v kondici. Za ten čas, co byla Natasha s nimi zlikvidovali už několik desítek základen hydry, a spousta dalších je čekala. I když kooperovali s Rhodeym, tudíž s Shieldem, zdálo se to jako nekonečná práce.
"A ty?" Usmála se a postavila do bojové pozice. Nejdříve kolem sebe jen kroužili. Opatrně přešlapovali doleva a následně zase zpět. Za ten rok už znali každý svůj pohyb, v podstatě každou myšlenku. Bylo těžké se navzájem překvapit. Nepomáhal tomu ani společný výcvik v komnatě. Podobný styl boje, pozměněn jen okolnostmi, které se staly po opuštění Ruska. Natasha zaútočila jako první. Yelena však úder bez problému vykryla. Následovalo několik dalších úderů, které se nesešli s úspěchem.
"Stále jsme mimo síť?" Zeptala se, aniž by ji to vyvedlo z míry a pokračovala v boji. Vedla úder na levou paži, znala Yelenino slabé místo.
"Prý to ještě dlouho potrvá. Vyhodili do vzduchu jeden z hlavních vysílačů." Odpověděla jí a vykryla útok jako by se nic nestalo. "Tohle bylo podlé." Ohradila se vůči kroku a obrátila ho proti ní. Použila páku a vyrazila Nat tyč ruky a úderem vzápětí ji udeřila do zad. Prohnula se pod úderem tyče a bolestně vydechla. Nebyla to silná rána, ale i tak to bolelo. "Jo!" Vítězně se zaradovala Yelena. Na to jí Natasha odpověděla kopnutím do podkolenní jamky, která ji donutila klesnout na koleno. Zapřela se o její tyč, kterou držela v obranné pozici před sebou. Přehoupla se přes ni ladným přemetem, který dorotovala a skončila za jejími zády. Svou holení se zapřela o její záda a tyč tlačila k sobě, ta se přitiskla na její krk, což jíž omezovala přísun vzduchu. Několik sekund se pokoušela v chvatu vyprostit, ale nedokázala to. Nakonec jen poklepala Nat na ruku, aby uvolnila stisk. Natáhla pořádně vzduch do svých plic a trochu se rozkašlala.
"Dobrý?" Podala jí ruku a pomohla vstát. Yelena ji se souhlasným přikývnutím přijala a promnula si krk. Stále na něm cítila chlad tyče.
"Chtěla sem říct, že si z toho trochu mimo, ale spletla sem se." Posadila se na lavičku, otřela si čelo od potu a napila se z láhve. Natasha ji však vůbec nevnímala. Láhev držela v ruce, ale svůj pohled upírala do zdi.
"Musí přece být ještě jiná možnost, jak se s nimi spojit." Přemýšlela nahlas.
"No jasně, můžeš nakráčet do města a zavolat jim z nezabezpečené linky. Nejen že vystopují je, ale taky tebe. Pokud tě dřív někdo nepozná a nenahlásí tě." Yelenu to pobavilo, ale Nat se nesmála. "No tak, jsou to teprve dva týdny." Vstala a poplácala ji po rameni. "Určitě chápou, že se s nima teď nemůžeš spojit a že jsi v pořádku." Pravda je, že kdyby byla na jejich místě, asi by zase tak klidná nebyla. Ale co jim jiného zbylo než čekat.
