Boj mezi Stevem a Tonym končí vyhnanstvím poloviny týmu Avengers. Black Widow se jim snaží pomoct utéct. Vše ještě zkomplikuje útok na Visona.
Romanogers, Clintasha a Brutasha (jen vzpomínky), Pepperony (vedlejší dějová linka)
Časová osa:
...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zdroj nebezpečí
---------------------
A opět se vracela na to samé místo za posledních osmačtyřicet hodin. Vlastně ji tam táhlo víc než jen to, že ji požádal Clint o laskavost. Potřebovala s ním mluvit, být mu na blízku. Aspoň tak dlouho, jak to jen šlo.
Opět zaparkovala před domem a vyběhla shody. Neostýchala se s klepáním. Ještě stále to byl její byt, pokud si pamatovala. Odemkla si a rovnou za sebou zase zavřela. Na chvíli spočinula v tichosti a rozhlédla se. Bylo ticho. Možná na ni někde číhal v domnění nezvaného hosta.
Tyto myšlenky ji však přešli ve chvíli, kdy uslyšela dávivý kašel následovaný ránou. Jako by něco spadlo. Urychleně zamířila do koupelny, odkud se zvuky linuly a vrhla do dveří.
Clint se skláněl nad umyvadlem o které se přidržoval, aby měl stabilitu a plival přebytečné sliny, které byly smíchané s krví. Zpozoroval mihnutí v zrcadle a tak se otočil ke dveřím. Celý se napjal a přepl do útočného módu. Když však zjistil, že to je jen Natasha, opět se uvolnil.
Sklonil se ke kohoutku s bolestným zaskučením a vypláchl si ústa. Omyl obličej a usadil na zavřenou místu záchodu.
Natasha jen nevěřícně zakroutila hlavou. "Ty vypadáš." Povzdechla si. On se nad její poznámkou jen pousmál a nechal svou těžkou hlavu klesnout, aspoň na chvíli. Ona mezitím hrábla do kapsy, aby nahmatala to, oč ji žádal. Malou krabičku s logem Stark Industries, kterou mu ihned podala.
Bez váhání ji přijal a otevřel. Skrývalo se v ní drobné naslouchátko. Na centrále v pokoji jich měl pár záložních. Byl nešikovný a Stark to věděl, proto mu jich rovnou vyrobil několik.
Sáhl si do ucha, aby vytáhl to rozbité a odložil ho na bílí porcelán. Nové jedním zmáčknutím zapnul a vložil do postiženého ucha. Pořádně ho tam zastrčil a povzdechl si. Procvičil krk a ukázal na svou kamarádku gesto, aby něco řekla.
"Jsi idiot." Složila si ruce na hrudi a zapřela se o futra.
"Skvěle, funguje." Protřel si unaveně obličej a s podpěrou umyvadla se začal pomalu zvedat ze svého místa. Očividně to nebylo úplně bezbolestné. Obličej se mu křivil a reflexně se přidržel žeber.
Vybelhal se z koupelny a svalil v ložnici na postel s dalším zaskučením. Jednou ruku si porovnal polštář za hlavou a nechal odpočinout očím. Překvapivě toho za poslední dny moc nenaspal. A ne jen za poslední dny.
