Avengers - Doba temna

26. Cesta zpět*

26.

Cesta zpět

--------------------

Rozčílený Rimr vstoupil do krytu. Se zamračeným výrazem došel až do místnosti plné žoldáků v jejichž čele stál Alexej. Všichni čekali s jakou informací přijde. I když jejich angažovanost byla čistě finančního charakteru. "Vaši práci už nebudu potřebovat." A položil na stůl menší cestovku. Alexej ji rozepnul aby zkontroloval její obsah. Také několik zvědavých očí se naklonilo přes jeho rameno. "Smluvená částka. Klidně si to přepočítejte." Opět tašku zapnul a podal muži po své levici.

"Máme se zbavit těla a zahladit stopy?" Zpět k němu obrátil svůj pohled a čekal na odpověď.

"Sbalte se a jděte. Už vás nepotřebuju. O svého vězně se postarám sám." Odsekl mu a otočil se na patě. Potom už jen slyšel jak rozdává povely svým lidem v ruštině. Po úkrytu pobíhalo několik agentů Shieldu.

"Pane, jste si tím jistý?" Dohnal jeho svižný krok jeden z mladších agentů. "Co když jim všechno řekne. To by mohlo ukončit naši kariéru." Strachoval se.

"Naše kariéra skončí, jestli jim někoho nedovedeme. Wilson pláchnul. Maxivovovou jsme nedokázali přesně lokalizovat a o Bartonovi ani Americovi jsme nezjistili jedinou informace. Staré úkryty, kde už týdny nikdo nebyl nám jsou k ničemu. Tak drž hubu dělej co říkám." Odpálkoval ho a šel dál dlouhou chodbou. Zkontroloval si svou osobní zbraň za opaskem a nůž. Zvedl hlavu aby se podíval před sebe, na dveře, ke kterým mířil. Okamžitě se však rozzuřil a zrychlil krok.

Natasha se po dlouhé době cítila bezradná. Po několika dnech stála zase na nohou, neměla zrovna energie na rozdávání. Pletly se jí nohy samy o sobě a to se ji snažili táhnout neznámo kam. Dva muži jí zavázali oči, každý ji chytil z jedné strany za paži a svižným krokem ji táhli pryč. Neměla tušení kam. Cesta byla nerovná. Každou chvíli o něco zakopávala. Muži ji však drželi pevně a nenechali ji spadnout. Na rukou jí vyskočila husí kůže, kterou jí způsobil studený vítr, který se jí o ně otíral. Srdce jí bušilo jako o závad. Neměla tušení co přijde. Jestli ji vedou někam kde ji odstřelí a nechají ji tam pohozenou jako kus hadru. Kolem nebylo nic slyšet. Jen šumění listí. Oba muži mlčeli. Cesta se zdála nekonečná, ale nakonec přece jen skončila. Zastavili se. Vnímala jen stůj rychlý dech. Cesta jí dala zabrat. Najednou jí sundali šátek, který měla přes oči. Světlo ji praštilo do očí. Už několik dní nebyla venku. Jakmile se oči trochu přizpůsobili světlu, poznala muže před sebou. Byl to Alexej. Z nějakého důvodu se jí ulevilo. Vzal nůž a rozřízl provaz, kterým měla svázané ruce.

Alexej ji táhl za sebou za ruku a nezpomaloval. Jako by viděl jejich cíl, ale Natasha už ztrácela naději. Stromy se tyčily až k horizontu a sílu běžet ztrácela čím dál rychleji. Najednou zastavil. Nervózně se rozhlížel. Něco nehrálo, cítila to taky. Její šestý smysl jí napovídal, že je něco špatně. "Měla tu být značka. Někdo ji musel smazat. Bez ní se odtud nedostaneme." Sevřel jí ruku ještě silněji.

"Vy už nepůjdete nikam." Rozezněl se hlas za jejich zády, který následoval zvuk natažení kohoutku. Byli obklíčení. Oba se rychle otočili. Stáli tam dva muži, kteří patřili k Shieldu. Otočili se zpět, ale už byli obklíčeni, stáli tam další dva muži. "Odzbrojte je." Nakázal jednomu z mužů. "Řekl jsem šéfovi, že žoldákům se nedá věřit." Pousmál se. Chytl si do ucha, kde měl vysílačku aby navázal spojení. "Máme je pane."

"Dobrá vraťte se s nimi, sejdeme se v půli cesty." Ozvalo se ve sluchátku.

"Myslíš si, že za tohle dostaneš pochvalu? Zbaví se tě při první příležitosti. On se o úspěch nedělí." Zavrčela na něj Natasha.

"Drž hubu a běž." Naznačil jim zbraní, kudy má jít. Začali se tedy pomalu vracet. Agentům se však nelíbilo pomalé tempo, a tak je začali popohánět. Nat však neměla sílu na to zrychlit. Když do ní už po několikáté strčili, zapletli se jí nohy a upadla. Alexej k ní rychle přiskočil a snažil se jí pomoct na nohy. Ona ale nespolupracovala. "Dělej, vstávej." Mířili na ni zbraní.

"Asi mě budeš muset zabít. hned. Už se mi nechce plahočit dalších několik kilometrů, aby jste mě zabili tam." Opřela se hlavou o strom a zavřela oči.

"No to snad ne, velká agentka Romanoffová a vzdává se, to mi nikdo neuvěří." Začal se smát. Alexej obrátil svůj pohled zpět k Natashe a chytil její tvář do dlaní.

"Vzpamatuj se a vstávej, nenašel jsem tě jen proto, abych tě viděl umřít." Lehce s ní třásl.

"Už nemůžu." Pootevřela lehce oči. "Nic mi nevyčítej, kdyby si mě chtěl, už dávno si zamnou přišel. Nebyly jediné zprávy, ve kterých bych nebyla. Nemůžeš tvrdit že si nevěděl kde jsem." Sundala jeho dlaně ze své tváře.

"Tak dost cvrlikání hrdličky. Jdeme dál." Přiblížil se k nim blíž, aby je donutil, ale Alexej se pustil neočekávaně proti němu. Při vstávání mu dal pěstí do břicha a druhou do tváře. Jakmile ho vyvedl z rovnováhy, zkroutil mu ruku a sebral mu zbraň. Tu okamžitě namírřl na něj. Když si uvědomil co se stalo začal zuřit.

"Udělej to, ale stejně se odtud nikdy nedostanete živí." Posměšně se usmál. "Zastřel mě, a ona umře." Luskl prsty, ostatní agenti přestali mířit na Alexeje a změnili svůj terč palby na Natashu. Alexej přemýšlel, jak z této situace ven, nenapadlo ho řešení. Těch několik sekund co přemýšlel se zdálo jako celé minuty. Ty však nakonec ukončil jeden výstřel. Všichni sebou cukli, protože to nikdo nečekal. Nejdříve k zemi padla zbraň, kterou Alexej svíral a nakonec klesl k zemi i on.

"Ne!" Vykřikla Natasha a po čtyřech se doplazila k němu. "To bude dobrý." Snažila se uklidnit spíš sebe než jeho. Držela ho za jeho svalnatou paži a druhou rukou ho hladila po čele.

"Ne, tohle dobrý asi nebude." Snažil se, aby jeho hlas zněl pevně, ale nedařilo se mu to. Cítil, jak z něj vytéká ta tekutina, co mu dávala život. Jak ji jeho oblečení nasává jako houbu. "Dáš mi poslední polibek?" Chytil ji za tričko a snažil se si ji přitáhnout blíž. Nat neváhala a začala ho líbat. Netrvalo dlouho a ruka, kterou svíral její tričko povolila. Už ji nedržel. Vteřinu na to už se ani jeho rty nehýbaly. Odtáhla se od něj a zatřásla s ním. To přece nemůže být pravda, nemohl být mrtvý. To bylo jediné co měla v hlavě. Když se vrátila do reality a uvědomila si, že je stále obklíčená agenty Shieldu otočila se směrem, odkud vyšel výstřel. Stál tam Rimr. Pohodlně se posadila a upřela svůj pohled proti němu.

"Tak dělej, protože já mlčet nebudu." Zavrčela na něj roztřeseným hlasem.

"Myslíš že někdo bude věřit zrádci?" Uchechtl se.

"Víš že ano." Zamračila se a čekala. Rimr zvedl zbraň proti ní a natáhl kohoutek. Zhluboka se nadechla, ale oči nezavírala. Chtěla vidět do tváře svého vraha.