Boj mezi Stevem a Tonym končí vyhnanstvím poloviny týmu Avengers. Black Widow se jim snaží pomoct utéct. Vše ještě zkomplikuje útok na Visona.
Romanogers, Clintasha a Brutasha (jen vzpomínky), Pepperony (vedlejší dějová linka)
Časová osa:
...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tajemný muž
-------------------
Sluneční paprsky prosvítaly mezi žaluziemi okna v ložnici. Byla neumytá už několik let, přesto se to nepříjemné světlo dostalo až ke Stevovu obličeji a jeho očím. Cítil jak ho začala pálit víčka. Líně zvedl svou ruku a položil si ji přes obličej. Neměl tušení kolik je hodin, ale jeho tělo odmítalo vstávat. Nikdy na večírky s alkoholem nebyl. V podstatě jediné které navštívil byly ty Tonyho. A i tam nijak alkoholu neliboval. Pil pivo a to jen pro jeho chuť. Z jiného hlediska na něj nemělo žádný účinek. Ovšem za poslední týdny zjistil, že když si do každého hodí panáka rumu, grády už to začíná mít.
Jistě že alkohol nebyl řešení, nechtěl skončit jako Thor. To by se do smrti nenáviděl, kdyby z něj byla troska. Byl přece Kapitán America, musel to ustát, jako všechno ostatní. Nebo se to od něj aspoň očekávalo. Především byl ale člověk a to si on moc dobře uvědomoval. Obyčejný smrtelník. Většinu ztratil ať už díky tomu že zamrzl na sedmdesát let v ledu, nebo díky lusknutí, a zbytku se vzdal.
A jako každý jiný, občas potřeboval upustit páru. Pravda, když přišel na to že se může opít, bylo to víc než párkrát. Teď už se to snaží omezovat, ale proč se nepobavit a nepoznat při tom někoho. V Brooklinu se stal vyvrhelem společnosti. Po ulici chodil s kapucí na hlavě aby mu nebylo vidět do tváře. Lidé ho odsuzovali, viděli v něm zločince a samozvance. To co z něj za ty roky udělal Ross. Na dveřích domu, dokonce i na těch od bytu měl načmárané výhružné vzkazy. Na ulici na něj občas pořvávali. Ale nehodlala se vrátit. Měl pocit že tam nemá co dělat. Tohle byl opravdoví svět, ne ten za branou v centrále Avengers.
Zase začal usínat, když ho opět z toho příjemného pocitu vytrhla osoba vedle něj. Dívka, která s ním v noci přišla se zvedla z postele a začala hledat své oblečení. Ruku z obličeje odtáhl až za hlavu a podíval se na ni. Zrovna ze země svírala své spodní prádlo a oblékala si ho. Všimla si že je vzhůru. "Dobré ráno." Pozdravila ho s úsměvem na tváři."
"Dobré." Odpověděl jí rozespale. "Kam jdeš?" Nechápal její spěch. "Udělám kávu." Posadil se a doufal že přijme.
"Promiň, na to ale nemám čas. Musím domů." Podívala se na hodiny na telefonu. "Za chvíli máme být ve školce, zase přijdeme pozdě." Zavrčela pro sebe.
"Přijdete?" Zamračil se a nechápal co tím myslí.
"Moje dcera. Hlídá ji máma." Rychle mu odpověděla a natáhla na sebe poslední kus oblečení.
"Nevěděl sem že máš dceru." Ne že by mu to vadilo, ale byl překvapený. Člověk by řekl že matka by měla být se svým dítětem a ne se toulat po barech.
